„Na náměstí, pokud jsem nebyl v nějaké přilehlé restauraci, jsem se prakticky neslyšel. Rozhovor s někým, především k večeru, byl jen marným pokusem,“ postěžoval si jeden z účastníků letošního vinobraní Matěj David.

„Bydlíme v Jezuitské ulici a to co se dělo letos, nemělo obdoby. Celou dobu, kdy běžela nějaká hudební produkce, se nám třásl nábytek, o nějakém odpočinku nebo pokusu o spánek nejde vůbec hovořit, nekonal se. Zastání jsme nenašli ani u policie,“ stěžovala si Edita Moravcová z Jezuitské ulice. „Teď, když jsme se dozvěděli, že město chystá pro příští rok vinobraní dvoudenní, se bojíme, že ten hluk bude ještě delší,“ dodala.

„Jedná se o akci města, o které každý dopředu ví, a je schválena. Stížnosti na hluk jsme zaznamenali přibližně ve stejném rozsahu jako v minulých letech, možná o trošku více. Stěžující jsme právě proto, že se jedná o akci města, odkázali k podání stížnosti na litoměřickou radnici,“ uvedl Ivan Králik, velitel Městské policie Litoměřice.

“Naši snahou bude udělat vinobraní dvoudenní – to je pravda. Ale první páteční den, chceme mít jednoznačně v režii komorní, řekl bych sváteční atmosféry. Doopravdy jako svátky vína a burčáku, podbarvené nehlasitou hudbou, třeba i pro trochu jiné návštěvníky – asi jazzovou nebo folklórní,“ říká místostarosta Litoměřic Jaroslav Tvrdík.

"Letos jsme si udělali porovnání. Ze známých důvodů – výměny ředitelky MKZ Litoměřice, pořádala letos vinobraní na klíč najmutá agentura . Teď se budeme muset rozhodnout jakým směrem se ubereme dále. Možná by nám vzorem mohla být partnerská Míšeň, kde se vinobraní koná také, dokonce třídenní, ale v mnohem poklidnější atmosféře a cestu si na něj přesto lidé najdou. Letos jej bez extrémně hlasitých produkcí navštívilo asi sto tisíc příjemně se bavících lidí,“ dodal Tvrdík.