Odvážná myšlenka? Možná. Po bližším zkoumání měsíců rudé planety se ale ukazuje, že by to mohla být pravda. Deimos, menší z obou známých měsíců, kolem Marsu totiž obíhá s mírným sklonem k jeho rovníku. A právě tento sklon by mohl být důsledkem gravitačního působení dnes již neexistujícího prstence, konstatoval server Science Alert.

Když se řekne prstenec, většina lidí se nejprve vzpomene na Saturn. Pravdou však zůstává, že prstencové systémy jako takové nejsou ve vesmíru ničím neobvyklým. Kromě již zmiňovaného plynného obra se jimi pyšní i další planety naší sluneční soustavy – Uran, Neptun a Jupiter. Zapomenout by se však nemělo ani podivnou trpasličí planetku Haumeu či planetky Chiron a Chariklo z takzvané skupiny kentaurů.

Velké tajemství 

Otázkou, jestli prstence kdysi neměl i sám Mars, se někteří vědci zabývali již v roce 2017. Tehdy se však jejich pozornost soustředila na Phobos, větší měsíc planety. Podle série simulací mohl totiž Phobos vzniknout právě z prstence. Nynější zjištění pak ukazují, že by na této teorii mohlo něco být. 

„Všichni přijali jako fakt, že Deimos obíhá Mars s určitým sklonem k jeho rovníku, ale nikoho nezajímalo, proč tomu tak je. Když jsme se však na tento náklon podívali jinýma očima, Deimos nám odhalil své velké tajemství,“ uvedl Matija Ćuk z institutu SETI.

Že Deimos nezaujal vědce již dříve, však není nijak překvapivé. Sklon jeho oběžné dráhy k rovníku Marsu totiž není nikterak markantní, když činí 1,8 stupně a menší z obou měsíců se pyšní pravidelnou dobou oběhu s extrémně nízkou excentricitou, upozornil server Science Alert.

Nekonečný koloběh? 

Z tohoto úhlu pohledu je tak větší Phobos mnohem zajímavějším marťanským měsícem. Jeho orbitální perioda činí sedm hodin a 39 minut, a jelikož se každoročně přiblíží k rudé planetě přibližně o 1,8 centimetru, jeho zánik v průběhu příštích sto milionů let se zdá být neodvratitelný. V jednu chvíli se zkrátka přiblíží k rudé planetě natolik, že se rozpadne.

Trosky, v něž se Phobos promění – tedy kamenné útvary různé velikosti a množství prachu – budou následně zřejmě dál kroužit kolem Marsu ve formě jakéhosi dočasného prstence. Podle vědců přitom k něčemu podobnému došlo v minulosti již několikrát… 

Když se Ćuk společně se svým týmem snažil simulovat situaci, která vedla k odchýlení oběžné dráhy Deimu, dospěl k názoru, že kdysi dávno musel existovat jakýsi proto-Phobos, který byl až dvacetkrát větší než dnešní Phobos. A právě on ovlivnil druhý marťanský měsíc.

„Jakmile se proto-Phobos dostal příliš blízko k Marsu, rozpadl se a z jeho trosek vznikl prstenec, ze kterého později znovu vnikl měsíc. Abychom se dostali k dnešnímu Phobu, jak ho známe dnes, musel by se celý cyklus opakovat dvakrát,“ uzavřel Ćuk.

Ověřitelná teorie 

Z výše uvedeného vyplývá, že současný Phobos vznikl přibližně před 200 miliony let – a právě díky této dataci půjde v budoucnu ověřit pravdivost celé teorie. Japonská agentura JAXA chce totiž v roce 2024 vyslat k měsícům Marsu sondu, jež by měla zpátky na Zem dopravit i vzorky hornin. Pokud se potvrdí, že nejsou starší než 200 milionů let, nahrávalo by to předpokladům Ćukova týmu.