Výzkum pozemku, kde se nyní nalézá autobazar a vjezd do lomu firmy Ligranit, probíhal pod vedením Petra Brestovanského. Jeho tým tam prokopal více než 200 metrů sond. „Za nejvýznamnější považuji odkrytí cihelných podlah a základů domu v severozápadní části zkoumané plochy. Archivní prameny potvrdily, že se jedná o základy baráku romského koncentračního tábora z let 1941 až 1943. Poté se až do konce války tábor využíval pro internaci francouzských vojenských zajatců,“ popsal archeolog Brestovanský.
Podle něj jsou cihlové podlahy a zbytky obvodového zdiva v dobrém stavu a nacházejí se od 1,2 metru do 3 metrů pod povrchem. Celkové rozměry jsou 35,3 metru x 9,7 metru s přístavbou do tvaru T o rozměrech 10 metrů x 8,9 metru.
Přístavba byla o 60 centimetrů výše nad plochou dlouhého baráku. I přes to, že v nedávné minulosti byla část základů poničena výkopy pro parovod, hodnotí archeologové objev jako významný.
Romové byli v táboře internování v letech 1941 až 1943. „Bylo jich minimálně přes 130. Původně byli ve dvou dřevěných barácích přímo v lomu, to bylo v roce 1939. Pak je přestěhovali do Rochlice a nakonec skončili v táborovém zařízení na Kunratické, o kterém se píše jako o koncentračním táboře. Nebyl to, ale koncentrační tábor ve smyslu, že by ho provozovala SS,“ vysvětlil Deníku Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci, který se tématem zabývá. Romové držení v lágru podle něj nuceně pracovali při stavbě sídliště Domov na Králově háji.
„V táboře pobývali rok dva. Byli tady do doby, než je poslali do velkých koncentračních táborů, ženy do Ravensbrücku a muže do Buchenwaldu a do Osvětimi. A tam je povraždili, nezbyl nikdo,“ uvedl Rous, který společně se členy Asociace romských představitelů Libereckého kraje před několika lety na místo tábora umístil sedm křížů. Šlo o připomínku sedmi zavražděných dětí, které v táboře byly. Vyvraždění Romů v regionu bylo důvodem ke změně využití tábora. Až do konce války v něm Němci drželi francouzské válečné zajatce, kteří pracovali v nedalekém lomu.
Stavba sídla záchranky
Podle krajské radní pro kulturu Květy Vinklátové bylo nutné postupovat při průzkumu s pietou. „O stavbě sídla záchranky jsem proto hovořila i se zástupci romských iniciativ. Toto místo nyní poslouží záchraně lidských životů, což v sobě nese symboliku. Součástí projektu bude i připomínka zdejší tragické historie,“ doplnila Vinklátová.
Pronásledování Romů a jejich likvidace za nacistického režimu začala v září 1939, kdy bylo rozhodnuto o přesunu Romů z území Německa do okupovaného Polska. Následně začal vznikat soupis Romů a osob žijících tzv. „cikánským způsobem“. Tím vlastně začaly vznikat romské tábory ve větším měřítku; to samé se odehrávalo i v českém pohraničí připojeném po Mnichovské dohodě k nacistickému Německu. V Liberci je první tábor doložen k listopadu 1939.