K herectví to táhlo pražskou rodačku Helenu Růžičkovou, rozenou Málkovou, od samého dětství. Zásluhu na tom měl i její otec, legionář Alois, který ji, údajně na radu jakéhosi afrického šamana, s nímž se setkal, v umělecké dráze podporoval.

A tak už ve svých třech letech chodila do baletní školy a o rok později vstoupila na divadelní prkna (hostovala například i v Národním divadle). Ve stejném věku se objevila ve filmu režiséra Františka Čápa Babička (1940) coby jedno z dětí chudé Kudrnovic rodiny.

Cirkus a cigára

Kurážnou Helenu ale bavily i sporty, zejména plavání. K jejím dalším zajímavým „zářezům na pažbě“ patří i to, že v devíti letech utekla z domova s cirkusáky, protože se chtěla stát jednou z nich. Dokázala se také porvat s kluky a ke všemu začala kouřit cigarety, které pak doživotně dotvářely její image.

Když ji kvůli otci nepřijali na DAMU, vystudovala vyšší zdravotnickou školu a poté se živila jako zubní laborantka. Jenže touha po divadle byla silnější jako choreografka našla uplatnění na scéně v Mladé Boleslavi a pracovala i jako jevištní technička v Příbrami. Odtud už byla cesta na prkna krátká: roku 1967 už hostovala v pražském Činoherním klubu ve skvělé roli hejtmanky v Gogolově Revizorovi. V této úloze ji obdivoval i její tehdejší spoluhráč, ruský herec Oleg Tabakov, který prohlásil, že lepší hejtmanku nezná.

První zásadní filmovou úlohu, Heduš, vytvořila v Papouškově komedii Ecce homo Homolka (1969). Mohla v ní zúročit i svou baletní průpravu. Když tančila mezi stromy v lese, její ladné pohyby jí mohla závidět i kdejaká útlá dáma. Odtud také pocházejí hlášky Homolkových: „Ta shodit takových padesát kilo, ti řeknu, baletka, úplná labuť.“ Film se následně dočkal dvou volných pokračování.

Droběna i vražedkyně

V sedmdesátých letech byla herečka na roztrhání objevila se coby kartářka v komedii Vražda Ing. Čerta či vražedkyně Fanny Stubová v další komedii „Pane, vy jste vdova!“ Pacientku blázince ztvárnila v Dívce na koštěti a mlynářku v Pavlíčkově a Moskalykově nové adaptaci Babičky Boženy Němcové. Setkala se v ní i s Libuší Šafránkovou, která ve středu 9. června skonala. Spolupráci (i když jen malou) si pak zopakovaly při natáčení Tří oříšků pro Popelku, v nichž Růžičková hrála lepou Droběnu.

V osmdesátých letech vytvořila Škopkovou v Troškově komedii Slunce, seno, jahody, na niž navázala pokračování. Tentýž režisér ji obsadil i do role čarodějnice v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. „Na place jsme se nikdy nehádali. Řekl jsem jí svou představu a ona to tak zahrála. Stejně by to udělala i v životě. Tím pádem byly její úlohy věrohodné,“ uvedl Zdeněk Troška na hereččinu adresu v dokumentu Vichřice mezi životem a smrtí. Životní výkon pak odvedla jako kuchařka Anna Urbanová v televizním seriálu Vlak dětství a naděje (za roli dostala Cenu Českého literárního fondu).

Z manželství s hercem a režisérem Jiřím Růžičkou měla syna Jiřího, taktéž herce. Lpěla prý na něm víc, než bylo zdrávo. Přežila jej o pět let, zemřela v lednu roku 2004 ve věku 67 let na rakovinu.