Kliknutím zvětšíteÚctu a obdiv. To musí cítit každý, kdo se setká s Dagmar Šimkovou a její rodinou. Jak úžasně drží všichni pohromadě. Rodiče i prarodiče táhnou společně za jeden provaz. S jediným cílem, aby dvě neobyčejné děti, které v té rodině žijí, byly šťastné. Manžel Dagmar Šimkové působí na první pohled jako pozitivní vyrovnaný člověk. Ne každý muž ale dokáže takovou nálož osudu zvládnout. Podle Ireny Salaquardové ze Střediska rané péče při havlíčkobrodské Oblastní charitě se rodiny s postiženými dětmi často rozpadají. Muž se neumí s narozením postiženého dítěte vyrovnat a odejde nebo v rodině setrvá jen symbolicky. Jenže tento tatínek svoje neobyčejné děti bezmezně miluje. Člověka v té chvíli napadá, kolik ran osudu jsme schopni unést a proč se pořád trápit v maličkostech?
"Nejsem studovaný psycholog dokonce ani speciální pedagog. Věnovala jsem se ale sociální práci. Šest let jsem žila v Anglii, kde jsem pracovala s autistickými dětmi a hodně se naučila.“ |
 Dagmar Šimková, autorka unikátních knih pro děti. |
Ano, Dagmar Šimková z Herálce má dvě neobyčejné děti. Obě zároveň trpí poruchou autistického spektra. Dcerka má navíc cukrovku prvního typu. Takové děti jen těžko hledají vhodnou mateřskou školu. Takže Dagmar Šimková zůstala doma a je to super máma na plný úvazek. Snaží se dětem věnovat a vzdělávat je, aby dokázaly být v životě jednou samostatné. „Moje knížka Srdíčkové básničky se pomalu rodila v době, kdy jsem začala s dětmi pracovat na základě zvláštních metod výuky pro autistické děti. Nejsem studovaný psycholog dokonce ani speciální pedagog. Věnovala jsem se ale sociální práci. Šest let jsem žila v Anglii, kde jsem pracovala s autistickými dětmi a hodně se naučila,“ vysvětlila paní Dagmar odkud načerpala svoje zkušenosti.
To, že se jí samotné se nakonec narodily dvě děti právě s tímto postižením, není nic jiného než krutá ironie osudu. „Nikdo neví, proč se to stalo, proč se nám narodily dvě autistické děti za sebou, ale podle lékařů dětí s tímto postižením je pořád víc. Ze začátku jsem to samozřejmě nesla těžce, ale nezbylo mi nic jiného, než se s tím postupně vyrovnat. Mě i manžela ta tvrdá životní zkušenost stmelila. Zvlášť když se ukázalo, že dcerka má navíc cukrovku prvního typu, na kterou nám málem umřela, kdybychom si toho včas nevšimli,“ vypráví paní Dagmar s úsměvem o svém nelehkém osudu a dodává na vysvětlenou: „Proč se pořád trápit tím, co změnit nejde?“
„Nikdo neví, proč se to stalo, proč se nám narodily dvě autistické děti za sebou, ale podle lékařů dětí s tímto postižením je pořád víc." |
 Dagmar Šimková, autorka unikátních knih pro děti. |
Dcerka Dáša přitom působí na první pohled jako „normální“ dítě. Jen je trochu živější, ale milá, hezká a bezprostřední, před cizími se viditelně nestydí. Jen její
maminky ví, jak to vypadá, když má Dášenka svoje dny. Trpí totiž Aspergerovým syndromem a je doslova závislá na rituálech. Jí jenom určitá jídla, ty co se jí nelíbí, odmítá, což při její cukrovce může být zdraví nebezpečné. Nesnáší vodu, pravidelné koupání ji stresuje. Špatně srovnané hračky na gauči nebo brambory na talíři jí dokážou vyvést z míry. Ale je vysoce inteligentní a má skvělou paměť. Paní Dagmar věří, že časem se podaří postižení její dcery cílenou výchovou zvládnout natolik, aby se dcera dokázala zařadit do společnosti vrstevníků a s ohledem na svoji inteligenci i studovat. Dokonce být v budoucnu samostatná.
I bráška malé Dášenky je na první pohled roztomilé dítě, ale jen jeho rodiče vědí, kolik úsilí to stálo, než chlapec začal komunikovat, reagovat na podněty zvenčí, a jak často musí během dne odpočívat.
„Ráda bych, aby se knížka dostala do všech nemocnic. Rodičům nemocných dětí a malým diabetikům by to pomohlo." |
 Knihu napsala autorka Dagmar Šimková pro svoje dvě neobyčejné děti. |
První knížka, kterou Dagmar Šimková napsala, vznikla právě kvůli nemoci její dcerky. Jmenuje se Průvodce nemocnicí pro malé děti s diabetem. Názorně, pomocí jednoduchých vět a obrázků, se děti spolu s nemocnou holčičkou Dášenkou učí, co je to dětská cukrovka a jak s ní žít, protože kvůli svému postižení má dcerka na nožce zavedenou kanylu, kudy je možné inzulín do těla podávat. Nakladatele nenašli. Dagmar Šimková s manželem vydali nakonec knihu vlastním nákladem. Několik výtisků věnovali jihlavské nemocnici kam pravidelně jezdí na kontroly. „Ráda bych, aby se knížka dostala do všech nemocnic. Rodičům nemocných dětí a malým diabetikům by to pomohlo,“ přeje si paní Dagmar.
„Všechno ztroskotalo na problému až primitivním. Do knihy je totiž potřeba vlepit kvůli pohyblivým obrázkům suché zipy. To ale nakladatelé odmítli." |
 Knihu napsala autorka Dagmar Šimková pro svoje dvě neobyčejné děti. |
Stejně tak vydala Dagmar Šimková vlastním nákladem s pomocí rodiny knížku Srdíčkové básničky, která má malým autistům přiblížit svět kolem nich. Nejdříve paní Dagmar začala psát dětské básničky, které ji napadly třeba na procházce. "Vidět například živé ovce byl pro moje děti zážitek. Ale už těžko chápaly, že se ovce stříhají a z jejich vlny se pletou svetry. Tak jsem po nocích malovala obrázky. Nakonec jsem vše propojila, verše a obrázky a kniha byla na světě,“ popisuje paní Dagmar jak toto originální dílo vznikalo. Zájem o knihu měly tři nakladatelství, ale přesto nakonec v žádném z nich nevyšla. „Všechno ztroskotalo na problému až primitivním. Do knihy je totiž potřeba vlepit kvůli pohyblivým obrázkům suché zipy. To ale nakladatelé odmítli. Nejsou lidi. Nakladatelé nemají nikoho, kdo by tam ty zipy lepil. Museli by lepiče zaplatit a kniha by se prodražila,“ vysvětluje manžel paní Dagmar proč si knihu musela rodina Šimkových vydat nakonec sama. Suché zipy do knihy lepí teď ve volných chvílích paní Dagmar s manželem.
Tvorba hravých knih ale obyčejnou maminku dvou neobyčejných dětí bavit i přes problémy, které musí překonat. Možná má Dagmar Šimková tolik síly jít dál přes všechny překážky a nevzdávat se, protože se doslova den za dnem pere s nelehkým osudem. Po Srdíčkových básničkách tak vznikla další knížka nazvaná Dobrodružství větru a pohádka Strašidla z jedné vesnice. Je to příběh o čarodějnici, upírovi a jejich neobyčejné velké lásce. Kniha chce seznámit děti se všemi strašidly, aby věděly, že se jich rozhodně nemusejí bát. „ Zda vyjdou všechny moje knihy ze šuplíku, to bych si moc přála. Záleží to však nejvíc na tom, zda se moje tvorba a můj styl malování bude dětem líbit," dodává autorka.
5
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
