„Žádnou migrénu nemám, natož s aurou, říkala jsem si a v duchu tohoto přesvědčení jsem hledala cesty, jak se zbavit těch úděsných bolestí na vlastní pěst,“ popisuje Rýza Blažejovská. Nebyly to ale jenom bolesti, Rýzu trápila neustálá únava, nesnesitelné sevření týlních svalů, alodynie (vnímání dotyku jako bolestivých), časté závratě, stavy mdloby, dezorientace a kopřivka.

„V té době jsem měla záchvaty migrény tak osmkrát měsíčně."
Rýza se poprala s vážnou nemocí, teď pomáháRýza se poprala s vážnou nemocí, teď pomáháZdroj: Archiv Rýzy

Pacientka si snažila „vsugerovat“, že neurologické vyšetření, kterým prošla, bylo lékaři neudělali řádně a neustále se snažila najít původ svých zdravotních problémů. Tím, že svojí diagnózu popírala a odmítala se jí nedostávalo žádné úlevy.

„V té době jsem měla záchvaty migrény tak osmkrát měsíčně. Nedovolila jsem si pořádně odpočinout, a ulevit si tak od bolestí. Jen jsem se ládovala léky, abych vůbec nějak přežila,“ vzpomíná Rýza.

Rýza do toho šla velmi osobitým způsobem. Léčila se sama všemožnými alternativními způsoby. Zkoušela akupunkturu, dvouapůlměsíční pobyt v psychosomatickém stacionárním programu, masáže, biodynamiku a bioenergetiku, biofeedback, akupresuru, arteterapii, párovou terapii, imaginace, relaxaci i celovíkendovou meditaci, bodyterapii, homeopatii, focusing, léčbu Bachovými květovými esencemi či potravinovými doplňky, hormonální jógu, aerojógu, posilování pánevního dna, rituály, běh nebo stoj na hlavě. Jinými slovy, bylo toho opravdu hodně.

„Byla jsem zoufalá, nezvládala jsem dodržovat, co jsem slíbila, stával se ze mě nespolehlivý člověk."
LékyLékyZdroj: pixa.com

Úleva nepřicházela, naopak, pacientčin stav se jen a jen zhoršoval. Došlo to tak daleko, že většinu času proležela v posteli. „Byla jsem zoufalá, nezvládala jsem dodržovat, co jsem slíbila, stával se ze mě nespolehlivý člověk. Často jsem musela rušit pracovní schůzku, rodinnou oslavu, sraz s kamarády. Měla jsem pocit, že mi život utíká pod rukama,“ přiznává Rýza.

Pomocnou ruku Rýze nepodali v práci ani doma, kde ji podezírali z věčného flámování. Co víc, kamarádka se jen divila: „Ty máš ještě ty migrény? To já už jsem si to vyřešila.“ Na pohotovosti, kam dorazila s akutním záchvatem migrény, který ji sužoval už třetí den, ji sestra odbila s tím, že ji dnes také bolí hlava. Počet záchvatů se v této době vystupňoval na 15 až 20 za měsíc. „Můj život se tehdy smrskl na pobyt v posteli plný utrpení a plnění povinností,“ dodává Rýza.

Poprvé mě tehdy napadlo, že neurolog, který mě před mnoha lety vyšetřoval, měl možná se svojí diagnózou pravdu."
Rýza se poprala s vážnou nemocí, teď pomáháRýza se poprala s vážnou nemocí, teď pomáháZdroj: Archiv Rýzy

Pomohla až organizace pro pacienty s epilepsií. „Zjistila jsem, jak může organizace pomáhat pacientům s určitou chronickou chorobou, a v důsledku toho jsem se začala víc zajímat o migrénu,“ popisuje Rýza moment, kdy došlo k zásadnímu zlomu v jejím životě. „Jela jsem tehdy autobusem a četla si popis příznaků migrény. Poprvé mě tehdy napadlo, že neurolog, který mě před mnoha lety vyšetřoval, měl možná se svojí diagnózou pravdu a že migréna je opravdu nemoc. To byl začátek mého procesu smiřování se s onemocněním,“ pokračuje Rýza.

Migréna pro ni dnes znamená součást života, akceptuje ji a když přijde záchvat odpočívá. Přitom se neobviňuje z lenosti, slabosti ani jiného druhu méněcennosti. Smířením s nemocí bohužel nepříjemné stavy nezmizely, mnohem lépe je ale zvládá.

„V naší společnosti panuje paradigma, že migréna není nemoc."
Bolest hlavyBolest hlavyZdroj: pixa.com

Tím však Rýzina cesta s vyrovnáním se s migrénou nekončí. „V naší společnosti panuje paradigma, že migréna není nemoc. Já sama jsem toho důkazem. Nechci aby, tak jako já, o sobě kvůli migréně pochybovala spousta dalších lidí,“ vysvětluje Rýza.

O migréně si toho hodně nastudovala a zjistila, že v Česku není organizac,e která by lidem s migrénou pomáhala, založila proto sdružení Migréna-help. Svojí činností chce vytvořit podmínky pro kvalitní a plnohodnotný život lidí s migrénou. Zajišťuje pacientům lepší přístup k informacím a snaží se pracovat také na tom, aby společnost lépe porozuměla potřebám nemocných.