Po třech měsících od otvíračky ale musela Jana Mašková zavírat, přišel první koronavirový lockdown. „V tu dobu jsme ještě měli peníze stranou,“ vrací se žena k jarní vlně v Česku. Teď už její rodina finanční polštář nemá. I přesto nevěší živnost na hřebík, svůj sen si jen tak nechce nechat vzít. Motivuje ji i sounáležitost s lidmi nespokojenými s tím, jak se s epidemií vyrovnává vláda. I J. Mašková se proto připojila k iniciativě Chcípl pes. A s celou rodinou se chystá na březnovou demonstraci do Prahy.

Kosmetických salonů včetně toho J. Maškové se dotkla hned první plošná uzávěra. To měla ještě v kroky vlády důvěru. „Říkala jsem si, super, snaží se něco udělat, aby se nedělo nic hrozného. I s kamarádkami z podobných oborů jsme se shodly, že je to dobře. Tehdy jsme tomu věřily, teď už to tak není,“ říká. První lockdown se pro salony typu PAM protáhl do konce května. Zavřeno tedy měla J. Mašková kolem dvou měsíců. Tehdy ještě bylo podpory dost. Od státu dostala jednorázový kompenzační bonus 25 tisíc. Od podání žádosti měla peníze na účtu do tří dnů. Plus jí odpustili sociální a zdravotní pojištění. S nájmem jí majitel posečkal a město jí podobně jako dalším podnikatelům dalo jednorázovou podporu 10 tisíc.

Seniorka ukazuje dokumentaci k proběhlému očkování na výstavišti Zahrada Čech v Litoměřicích.
Seniorům dají vakcínu jen v očkovacích místech. Někteří čekají na své lékaře

Během prvního lockdownu dělala její rodina „na baráku“. A manželé Maškovi se rádi věnovali jejich 11 a 15letým dětem. K jejich pochopení situace přispělo i to, že si oni sami na jaře všichni postupně prošli nákazou, celá anabáze trvala kolem měsíce. Tehdy totiž ještě karanténa trvala déle než teď. Byli ale prý takřka bez příznaků. „Akorát jsme se snadněji unavili,“ vrací se J. Mašková po roce k onemocnění s tím, že kdyby nešli na testy, ani o něm nevědí.

Čára přes rozpočet byla jarní karanténa hlavně pro manžela J. Maškové, který podniká ve stavebnictví. Už by mohl pracovat, aby vyrovnával manželčin výpadek, ale kvůli nemoci nemohl.

Když se salony jako ten J. Maškové mohly v květnu otevřít, pokoušela se žena jako mnozí další živnostníci dohnat, co zmeškala. „V práci jsem byla od rána do večera,“ potvrdila s tím, že prostě neuměla odmítnout frontu dívek, mladých i zralých žen, ale i teenagerů s akné. A i jí naplňovalo dva měsíce odříkané čištění pleti, masáže obličeje i dekoltu, barvení obočí, řas a další procedury, které zákazníkům poskytuje. Opatření, která byla zpočátku spojena s otevřením salonů, pro ni žádnou novinkou nebyla. I běžně podle Jany Maškové kosmetičky dodržují přísnou hygienu, ona sama nosila ve svém salonu roušku od začátku.

Jana MaškováJana MaškováZdroj: Deník/Jaroslav Balvín

I podzimní uzávěru, která měla být zprvu jen na 14 dní, živnostnice z Litoměřicka kvůli rostoucím číslům nakažených zprvu chápala. Vadilo jí ale, že vláda jeden den rozhodla a už další den se podle toho obchody nebo služby musely zařídit. Poslední povolený den v říjnu byla v práci do jedenácti večer. Věnovala se zákaznicím, které potřebovaly pravidelnou péči, třeba pedikúře staré paní, která si ji sama nedokáže udělat. Nakonec se další lockdown pro živnostníky včetně kosmetiček protáhl až do začátku prosince.

Kvituje, že jí kompenzační bonus, po takzvané „pětadvacítce“ nověji 500 korun za den, chodí i za současného, zatím posledního uzavření podobných služeb jako ty její. Cirka 14,5 tisíce za měsíc ale zdaleka není dost na to, aby vykryl všechny ztráty. Nechápe také, proč je třeba s každým nouzovým stavem vypisovat žádost znovu. Kolem Vánoc se J. Mašková připojila k iniciativě Chcípl pes. I z nepochopení, proč lékaři estetické a plastické chirurgie můžou fungovat. Podle ní by byli víc platní v přetížených špitálech. „Co je teď životně důležitého na tom, aby si ženy nechaly napíchat rty, opravit nos, zvětšit prsa nebo udělat liposukci?“ ptá se J. Mašková.

Policejní kontrola na silnici I/15 u Třebívlic, na rozhraní okresů Litoměřice a Louny. Pondělí 1. března 2021
FOTO: Kontroly začaly. Policie hlídá dodržování zákazu cestování mezi okresy

Sympatizovala i s utrápenými provozovateli restaurací. „Vláda neví, co je to sednout si k papírům a přemýšlet, tohle musím zaplatit, tohle chvilku počká,“ zlobí ženu. K občanské neposlušnosti, k níž sáhli někteří hostinští nebo vlekaři, se neodhodlala. „Mám strach, že když dostanu pokutu, položí mě to už úplně,“ krčí rameny.

To, že zdravotníci nezvládají současnou situaci, přičítá dlouhodobému podhodnocení této sféry státem. Řada zdravotníků radši volí práci v lukrativnějším Německu, proto je jich podle ní v Česku málo. J. Mašková by si přála, aby vláda víc věřila, že si živnostníci dokážou udělat pořádek sami. Zejména, když mají „papaláši“ na kontě už tolik selhání.