O řadě ekologických problémů jsme dříve nevěděli, díky čemuž jsme žili v blažené pohodě a domnívali se, že je všechno na světě v pořádku. Jenomže ona nitka, na níž visí Damoklův meč, se stále ztenčuje, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Špatných zpráv přibývá: napadlo vás třeba někdy, že ty tuny lyžařských vosků, které jsme si za víc než 100 let lyžování namazali na svá „prkénka“, nejspíš horské přírodě nesvědčí?

Recyklace
Obaly vládnou světu. Ne každý je odpad, využít se dají opakovaně

Nejnovější Jobova zvěst se týká našeho oblečení a způsobů jeho údržby. V čistírnách eko-čistky před časem proběhly – používají se zde už jen látky, u kterých jsme (zatím?) nijak velkou škodlivost neprokázali. Co však pračky, do kterých sypeme často prášky nevalné kvality a ze kterých s odpadní vodou odtékají i obroušené mikročástečky tkanin?

(Mimochodem – dá se čekat, že brzy vzniknou i podobné varovné studie týkající se myček nádobí, různých „voňavých“ hmot zavěšovaných do toaletních mís, „osvěžovačů“ vzduchu atd.)

Krása přináší zhoubu

Plasty do našeho oblékání vstoupily v 50. letech: těžko sehnatelné punčochy nylonky byly tehdy pokladem mnoha žen, stejně jako později efektně barevné a trvanlivé oděvy z polyesteru. Podle nedávno uzavřené studie vědců z univerzity v kalifornské Santa Barbaře se však za oněch zhruba 70 let především praním dostalo do přírodního koloběhu 5,6 milionu tun syntetických mikrovláken, která zatím (pokud bychom nevyvinuli gigantické úsilí a nevynaložili gigantické náklady) není z ekosystémů jak odstranit.

Benefit pro nové předplatitele:
e-kniha Zázračné Česko v PDF podobě
(v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)

Celkově podle propočtů ekologů končí v oceánu ročně zhruba osm milionů tun plastů. Lidstvo dosud těchto látek vyrobilo 8,3 miliardy tun, z nichž asi 15 procent směřovalo do výroby oděvů.

Více než polovina mikrovláken (pro názornost – má jít o ekvivalent sedmi miliard flísových mikin) skončila podle názoru expertů v řekách a mořích, kde bohužel vstupují do organismů ryb a dalších vodních tvorů. Těmi se pak živí nejenom draví ptáci či žraloci, ale také lidé, v jejichž tělech se mohou mikrovlákna o nano velikostech snadno dostat do krve, do plic a dokonce i do mozku.

O využití tepla lidského těla uvažují architekti a projektanti v souvislosti se zdokonalováním takzvaného pasivního designu, který je založen na maximální úspoře energií
Přitopíme si svými těly?

Podle výpočtů kalifornských vědců nyní emise mikrovláken na pevnině činí cca 176 500 tun ročně, zatímco do vody se jich dostává zhruba 167 000 tun. Důvodem je fakt, že čisticí stanice dostaly lepší filtry a lépe zachycují mikrovlákna, mnohokrát tenčí než lidský vlas, v odpadní vodě z praček (mluvíme o situaci v Kalifornii).

Jenže pak se podle zjištění expertů bohužel plastové mikročástečky stejně nejčastěji dostanou na skládku anebo jako součást hnojiva doputují na pole. Z obou míst se vlákna velmi snadno dostávají do vod: dokonce i do těch spodních. „Problém tak vlastně jenom přesunujeme z jednoho místa na druhé,“ říká Roland Geyer z univerzity v Santa Barbaře.

Každé páté jsou nenošené

Oním problémem se v prvé řadě rozumí zachycování mikrovláken hned ve filtrech praček – tedy pokud nějaké slušné filtry vůbec mají. V řadě chudých zemí a domácností se stále ještě pere ručně nebo v primitivních pra-pračkách).

Důležité je samozřejmě také působení agresivních pracích prášků nebo gelů, ale hlavní zlé dílo odvádějí plochy, kolem kterých se plastové oděvy třou. „Vůbec už raději nemluvíme o sušičkách prádla,“ říká Roland Geyer. „Ty obrušují povrch tkanin tak výrazně, že hospodyňka po sušení z přístroje často vyndá celý chomáč vláken. Kupodivu to ale zatím nikomu moc nevadilo.“

Celá polovina mikrovláken uvolněných z plastových tkanin doputovala do ekosystémů během posledních deseti let. „Před počátkem pandemie byl ještě trend velmi skličující,“ vysvětlují vědci ze Santa Barbary. „Fast fashion vzkvétala a lidé nakupovali hory oblečení, které na sebe vzali jen několikrát.“

Hana Korvasová, ředitelka školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka
Hana Korvasová: Nestačí říct, že když třídím odpad, zachraňuji planetu

Podle několika studií každé páté triko a další oděvy si nikdo nikdy nevzal na sebe, protože se kupujícím přestaly líbit, vybrali si nevhodnou velikost apod. To už je ovšem do nebe volající plýtvání. Oblíbené oblečení pak naopak putovalo do pračky třeba obden.

Přitom – jak ukázaly pokusy – čím častěji se syntetické tkaniny perou, tím více se rozvolňuje jejich osnova a „pouští“ vlákna.

Šestadvacet kilo na hlavu

K nebývalým výšinám se šplhá objem oblečení, které mají lidé ve skříni. Ještě před 200 lety se v závětích pečlivě určovalo, kdo dostane pantátův kabát přinesený z vojny a kdo vyšívanou sukni panímámy, v současnosti má každý z nás v šatníku v průměru zhruba 26 kilogramů oblečení! O míře jeho využití lze pak značně pochybovat.

Schválně: vzpomenete si, co všechno máte ve skříni a prádelníku? Třeba amazonští indiáni nebo afričtí pygmejové často nosí pouze jedinou oděvní součástku vážící pár gramů, takže o to více oblečení musí mít někdo jiný někde jinde.

Podivně dochucený tuňák

Odstraňování mikrovláken z přírodního koloběhu zatím není technicky ani finančně představitelné. Musíme se proto zaměřit na prevenci – tedy na to, aby záplava mikrovláken prostupujících vše kolem nás nevznikala, přesněji řečeno nenarůstala.

Podle vědců z univerzity v Manchesteru, kteří zjistili, že dna britských řek jsou „vystlána“ mikrovlákny a jejich vody jimi prostoupeny, je zapotřebí komplexní přístup. Zaprvé: vytvořit takové podmínky, aby se výrobcům i uživatelům vyplatilo dát před syntetickými tkaninami přednost bavlně, lnu či pravému hedvábí apod., prostě přírodním materiálům. Také z nich se samozřejmě při praní uvolňují mikrovlákna, ta se však posléze v přírodě rozloží a neškodí.

EKO sex a BIO menstruace
EKO sex a BIO menstruace

Dále: přimět výrobce praček, aby do svých zařízení používali jemnější filtry, a uživatele praček, aby tyto filtry nevyklepávali do WC, jak bývá zvykem, nýbrž do uzavíratelného plastového sáčku, který poputuje do odpadu určeného ke spálení. Napomohou i jiné tvary pracích komor praček a novému účelu přizpůsobené prací prostředky.

I tak ovšem musíme počítat s tím, že syntetická mikrovlákna tu s námi zůstanou ještě hodně dlouho. A že s lahodným tuňákem na talíři pojídáme třeba i části své mikiny, obroušené v pračce…

Pandemie paradoxně napomáhá ochraně přírody: lidé tráví více času doma, díky čemuž ušpiní méně oblečení, což znamená méně časté používání praček a sušiček a také méně uvolněných mikrovláken. Už i na plážích „rajského ostrova“ Bali se turisté musí brodit odpudivými hromadami plastů. Také voda Středozemního moře se mění v nevábný koktejl plastových částic.

Britský pokus aneb Jde i o naše zdraví

Přibližme si krátce postup vědců z Manchesteru. Na 40 různých místech britských vodních toků (od potůčků po Temži) odebírali vzorky vody a všude mikrovlákna našli, stejně tak v usazeninách na dnech těchto toků. Jenom v jednom potůčku při testu mikrovlákna nebyla.

Když se sem však experti vrátili, objevila se: původně šlo zřejmě o chybu v technice odběru vzorků. Naopak o přítomnosti znečištění ve vodách řeky Tame nebylo pochyb: v kubíku vody tam je rekordních více než 500 000 plastových částeček.

Vědkyně a pedagožka RNDr. Markéta Martínková, Ph.D.
Bio? Jedině z babiččiny zahrádky, má jasno biochemička Markéta Martínková

Podobnému bádání podrobila před rokem deset míst na Labi a Vltavě česká pobočka Greenpeace. V devíti vzorcích vody z těchto míst byly plastové mikročástečky. V průměru se našlo v jednom litru vody 3,7 částice. To se může zdát málo, jenže pokud číslo vynásobíme obvyklým průtokem Labe, zjistíme, že od nás denně do Německa putují desítky miliard nano a mikrovláken.

„Vyrobili“ jsme si je tu mnoha způsoby – od používání kosmetiky (třeba peelingu) až po oděr pneumatik automobilů. Znečištění vytékající z našich praček má ovšem v tomto výčtu možná první místo. Aby se snížilo množství mikročástic, odtékajících do odpadu z praček, bude třeba přinejmenším používat dokonalejší – a dražší – filtry.

Týdeník Květy
zpravodajsko-společenský týdeník pro celou rodinu

Víme, co se děje kolem vás. Týdeník Květy přináší klíčové informace, podrobné analýzy, rozebírá aktuální témata, objevuje nové fenomény a trendy, analyzuje spotřebitelské problémy, přináší zajímavé události i profily a rozhovory s osobnostmi z domova i ze světa. Součástí časopisu je vložený týdeník TV magazín s TV programem. Titul je určen pro aktivní rodinu – jde vlastně o jakéhosi rodinného zpravodajského průvodce současným světem.