Říká si Potulný sadař a málokdo v republice má takový přehled o stavu ovocných stromů ve volné krajině jako právě on.

Přečtěte si rozhovor, který s ním vyšel v časopisu Květy.

I majitel několika stovek keřů vinné révy má s jejím pěstováním a výrobou vína spoustu práce a starostí, byť radosti samozřejmě převažují
I zahrádkáři mohou dělat víno. Dřina a relaxace v jednom, tvrdí Stanislav Kozlík

V Česku dochází k obrovskému úbytku ovocných stromů z volné krajiny. Proč tomu tak je?
Důvodů je hned několik. Staré dožívající výsadby se postupně kácí a jako náhrada se v zahradách používají často ovocné stromy na slabých podnožích s životností maximálně 30 let nebo neovocné dřeviny jako túje, jalovce či jehličnany. Obnova výsadeb u silnic probíhá zase pomocí javorů či jasanů. Samozřejmě s tím souvisí i změna klimatu, která starým stromům dává zabrat, a tak vedle zasolování silnic vedou k rychlejšímu umírání ovocných stromů také dlouhodobá sucha.

Navíc spousta stromů je extrémně stará a dožívá. Bude se situace ještě zhoršovat?
Dlouhou dobu zde chyběly systematické výsadby do krajiny. Takže nyní nastává doba, kdy dožívají stromy z šedesátých let – tehdy proběhla poslední velká vlna ovocných výsadeb. V posledních letech ovšem sílí trend nových výsadeb, takže snad za pár desítek let bude vše opět lepší.

Proč na to stát nemyslel třeba před dvaceti lety a nezačal s obnovou?
Na to nedokážu odpovědět. Ale pravděpodobně to nebyla priorita. Doposud se ovocnářství stále soustředí na intenzivní produkční výsadby a extenzivní ovocnářství, které vnímá ovocné stromy také jako součást krajiny, je spíše minoritní záležitostí a není mu dáváno příliš prostoru ani v akademické sféře.

Velkým nepřítelem ovocných stromů je již zmíněný nárůst sucha. Co všechno má sucho na svědomí?
Jde o stresový faktor, který snižuje imunitní systém stromů. V roce 2018 se k tomu přidala velká nadúroda, která ovocné stromy také stresuje. Kvůli oslabené imunitě pak snadno podléhají různým chorobám a škůdcům.

Pomolog Ondřej Dovala
Nejzajímavější stromy nacházím na soukromých zahradách, říká pomolog Dovala

Překvapila mě informace, že ohrožené jsou třeba jabloně na jižní Moravě. Je tam situace skutečně tak vážná?
Jabloně jsou více náročné na vláhu. Mají plytký kořenový systém a sucho zvládají poměrně špatně. Jabloňové výsadby v krajině budou kvůli klimatické změně rychleji stárnout a nedožijí se tak vysokého věku. Neznamená to sice, že je na jižní Moravě vůbec nelze sázet, ale že to nebudou dlouhověké výsadby a vzhledem k suchům hrozí větší rizika úhynu.

Týdeník Květy
zpravodajsko-společenský týdeník pro celou rodinu
Víme, co se děje kolem vás. Týdeník Květy přináší klíčové informace, podrobné analýzy, rozebírá aktuální témata, objevuje nové fenomény a trendy, analyzuje spotřebitelské problémy, přináší zajímavé události i profily a rozhovory s osobnostmi z domova i ze světa. Součástí časopisu je vložený týdeník TV magazín s TV programem. Titul je určen pro aktivní rodinu – jde vlastně o jakéhosi rodinného zpravodajského průvodce současným světem.

Většina lidí, kteří se sázením stromů nezabývají, žije v přesvědčení, že stačí dát strom do země a on už se o sebe postará sám…
Povýsadbová péče je dnes mnohem náročnější a důležitější než v dřívějších dobách. Příčinou jsou právě dlouhodobá sucha, výraznější vítr apod. Pokud nesázíme stromy na semenných podnožích, jejichž kořenový systém je mnohem houževnatější, než v případě typových podnoží, je třeba věnovat stromům v prvních pěti letech důkladnou péči. Ta spočívá zejména v potlačení travního drnu (ten je pro mladý strom největší konkurencí) formou mulčování nebo okopávání. Součástí je samozřejmě zálivka minimálně v prvních dvou letech a kvalitní výchovný řez. Bohužel většina dotačních prostředků v současnosti směřuje především na podporu nových výsadeb, ale na samotnou péči peníze nejsou, takže stromy často po výsadbách hynou.

Takže jsou to vlastně vyhozené peníze?
Máte pravdu. Naštěstí se situace začíná zlepšovat: některé nadace či kraje začaly vypisovat granty na péči, ale obecně by se na ni měl klást větší důraz.

Co vás přivedlo k zájmu o ovocné stromy ve volné krajině? Studoval jste filozofii, takže bych předpokládal, že se budete více zabývat třeba smyslem lidského života.
Však jsem se jím zabýval – a zjistil jsem, že výsadby a péče o ovocné stromy tím smyslem jsou… Dřív jsem se věnoval poměrně dost vztahu člověka a krajiny a ovocný strom je právě takové pojítko. Když jsem začal dělat první výsadby ovocných stromů do krajiny, chtěl jsem se o ovocnářství dozvědět více, a tak jsem četl knihy, navštívil pár kurzů a postupně jsem začal psát blog Potulného sadaře. A nakonec mě to začalo i živit.

Hana Korvasová, ředitelka školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka
Hana Korvasová: Nestačí říct, že když třídím odpad, zachraňuji planetu

Jakou roli hraje strom pro člověka z filozofického pohledu? Není to jen čistě utilitární záležitost, zdroj ovoce?
Pokud bychom vnímali stromy pouze jako nějakou továrnu na ovoce, pak jsme na poli intenzivního ovocnářství, kde jediným cílem je právě maximalizovat produkci. Ostatně celé průmyslové zemědělství je takto zaměřeno. Naopak extenzivní ovocnářství nabízí i odlišné pohledy. Ovocné stromy mají i další, mimoprodukční funkce, například krajinotvornou, historickou, sociální, ekologickou a mnoho dalších. Od dob lovců a sběračů jsou ovocné stromy součástí naší historie, o čemž svědčí i strom poznání v Bibli. Ovocné stromy představují také silné symboly ve vztahu k plodnosti, rozmnožování, lásce, chtíči a dalším prvkům lidského konání. Takže určitě se lze bavit o tom, že sehrávaly a sehrávají ve společenském vývoji poměrně zásadní roli – minimálně svojí symbolikou.

Měli naši předci ke stromům lepší vztah, než my?
Na to nelze jednoznačně odpovědět. Určitě ovšem platí, že žili v mnohem těsnějším propoje- ní s krajinou, protože to pro ně byla otázka přežití. A jistě byste našli mnoho rodin, žijících hlavně v horských či podhorských oblastech, které díky hrušním či jabloním překonaly tvrdou zimu. Byl to nenahraditelný zdroj vitaminů či enzymů, bez kterých by přežití zimy bylo možné jen stěží. Naši předci si to uvědomovali a byli za to stromům vděční. Je ale dost možné, že ten vztah byl postavený stejně, či ještě více utilitárně, než dnes.

Dříve bylo v krajině mnoho starých odrůd, které se různily kraj od kraje a často vesnice od vesnice. Co všechno ztrácíme, když vyhynou?
Ztrácíme mnoho. Jednak je to jedinečná genetická informace, která už nikdy nevznikne, přičemž ty staré odrůdy mohou být nositeli genů, způsobujících odolnost vůči určitým chorobám či škůdcům. Zároveň je to kulturní dědictví, které v sobě obsahuje práci našich předků a které nás s předchozími generacemi může propojovat.

V čem je jablko utržené ze stromu lepší než to koupené v supermarketu?
Jablko ze supermarketu sice vypadá dokonale, ale to má svoji cenu v podobě aplikace mnoha chemikálií, které ulpívají na plodech a současně si jimi zamořujeme životní prostředí. Pokud si jablka utrhneme ze stromu ve volné krajině, nebudou sice tak dokonalá, ale jejich zátěž na životní prostředí bude nulová, nebo naopak pozitivní, neboť poskytují úkryt mnoha organismům.

Kouzlo nordic walkingu spočívá v tom, že zapojujete nejen dolní končetiny, ale i ruce
Nordic walking je ideálním sportem pro hubnutí

Před pár lety jste se začal sadařením živit: objíždíte republiku a radíte jednotlivcům i obcím. O které vaše služby je v současné době největší zájem?
Nejčastěji lidem a obcím pomáhám s řezem ovocných stromů a s výsadbou. Dělám také spoustu kurzů pro veřejnost, protože chci, aby co nejvíce lidí vědělo, jak mají pečovat o ovocné stromy a jak je správně sázet. Mezi lidmi panuje spousta mýtů, a tak jsou dnes v zahradách vidět brutální řezy na stromech nebo výsadby v krajině, které absolutně nedávají smysl. To bych chtěl změnit.

Jak funguje komunitní výsadba ve městech či na vesnicích? Jaké jsou její hlavní benefity?
Obcím pomáhám i s organizací a zařízením komunitních výsadeb. Právě v nich vidím obrovský smysl, protože díky výsadbám v krajině si mohou lidé, co přijdou pomoci, vytvořit ke krajině nějaký vztah, který jim vlivem minulého režimu chybí. Takže se opět vracím ke svému ústřednímu tématu – vztahu člověka a krajiny.

Dnes se dostává výsadba stromů – minimálně v pokrokových městech – do módy. Je možné udělat při ní nějaké zásadní chyby?
Lidé při výsadbách často vůbec neřeší, na jakých podnožích jsou stromy, které sází. Což je přitom zcela zásadní. Pokud chceme stromy dlouhověké a maximálně samostatné, pak musíme sázet na semenných podnožích. Další opakovanou chybou je příliš hustá výsadba. Například u jabloní a hrušní bychom měli dodržovat vzdálenosti alespoň 10 metrů. Lidé nezřídka sází stromy po šesti metrech, což má pak zásadní vliv na jejich životnost.

Na jižní Moravě zachraňujete hrušky hniličky. Co je to za odrůdu a proč vás tyto stromy tak lákají?
Hniličky mají plody, které od jadřince takzvaně hniličí. Jejich dužnina zhnědne a díky tomu mají specifickou chuť, která nevyhovuje každému. Dnes se používají zejména na pálení, ale historicky se hlavně sušily. Málokdo o ně dnes má zájem, protože na přímý konzum se příliš nehodí. Dřív měla ale téměř každá obec svoji „hniličku“ a mně přijde užitečné tyto odrůdy zachovat pro jejich odlišnost a historickou souvislost. Navíc mi docela chutnají.

Petr Kočárek
Entomolog Petr Kočárek: Bez hmyzu by mi bylo smutno

Hrušky potkal vůbec poměrně nepěkný osud. Ještě před sto lety jsme byli hruškovou velmocí, vyváželi jsme je i do Anglie na královský dvůr. Dnes to vypadá, že o české hrušky není zájem. Přitom tady byla obrovská variabilita, od máslovek až po koporečky…
Ano, obecně se dnešní trh soustředí na několik málo odrůd, které chutnají dost podobně a hodí se pro intenzivní pěstování. Ale staré odrůdy jsou úžasné právě svojí chuťovou pestrostí a způsobem využití. Vedle muškátové máme třeba odrůdy s příchutí citronovou. Ne každému chutná vše, ale tak to má podle mě být. Hrušky jsou navíc velmi sladké a to mám rád.

Překvapivé je, že naši předci jimi také sladili. Když nebyl cukr, používal prý se prášek ze sušených hrušek.
Říkalo se mu pracharanda. Jednalo se o přesušené hrušky, které se nastrouhaly a vedle medu to dřív bylo jediné sladilo. Používalo se pak třeba do kaší či moučníků. Často se pro tento účel využívaly právě jen některé odrůdy, které na to byly vhodné.

Určitě máte v zásobě i nějakou vtipnou historku…
V jedné obci vysadili na hrázi rybníka třešně s cílem, aby jim zralé plody padaly do rybníka a krmily ryby. Jenže už si nikdo nevšiml, že zasadili třešně neopadavé, jejichž plody zůstávají na stromech až do zimy…

Benefit pro nové předplatitele: e-kniha Zázračné Česko v PDF podobě (v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)