Chybí vám, že se teď nemůžete scházet?
Holky denně chatují na sociálních sítích, kde si radí, sdílejí návody, posílají fotky upletených věcí… Pleteme i spolu online, když jsme jako matky doma zjistily, jak to funguje při online výuce. Ale už jsme z toho všeho unavené. Víte, nejlíp se plete právě v zimě, když je brzy tma, má to svou jedinečnou atmosféru. Mě to v létě ani nebaví. Když mám na nohách položenou přízi, je mi horko. A taky mám chuť být víc venku s dětmi… Na druhou stranu, vybavení máme doma a na internetu je vlny ke koupi dost, takže nejsme nijak bité. V téhle době je to výhoda tohoto koníčku.

Řada žen včetně vás plete také na veřejnosti. Nestyděla jste se někdy?
Nemám pocit, že by se ženy, které pletou, za to styděly. Já osobně snad jen jednou. Jela jsem na pletařské setkání do Prahy a strašně se těšila, jak budu ve vlaku plést tři hodiny. Jenže jsem seděla v kupé s pěti středoškoláky a neměla jsem odvahu pletení vytáhnout. Asi že by si kluci mysleli, že jsem se zbláznila. Ale většinou se ve vlaku setkávám s reakcemi: „To je fajn, že pletete! Taky jsem vždycky pletla a chtěla bych se k tomu vrátit.“ Možná tím dodáváme jiným ženám odvahu. Pletení není až takové retro a plete i spousta mladých lidí.

Hana Korvasová, ředitelka školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka
Hana Korvasová: Nestačí říct, že když třídím odpad, zachraňuji planetu

Začala jste také barvit přízi.
Už jsem nechtěla plést z akrylu, všechny jsme toužily po kvalitní vlně. Jednoho dne jsem si řekla, že to zkusím, protože zkusit se má v životě vše. Šla jsem do rizika a za nemalé peníze si objednala ze zahraničí prvních pět kilo nebarvené příze. Rozjely jsme to s mamkou, která je v důchodu a měla chuť něco takového podniknout. Sama šije a barvení ji nadchlo. A tak se to celé před třemi lety vybarvilo pod značkou Vlnarium.

Je to složitý proces?
Vypadá to jednoduše – namočit přízi, nalít na ni barvy a hotovo, ale není to tak. Existuje mnoho technik a vymýšlet nové mě na tom baví nejvíc. Po třech letech už nějaké zkušenosti mám, ale určitě nejsem u konce. Je to věda, každá příze je jiná – jednodruhová, směsová, v různých tloušťkách – a každá se při barvení chová jinak. Někdy si myslím, jak to bude super, naliju na přízi barvu a pak se nestačím divit, co se to stalo. Ale je fajn, že se lidem moje práce líbí a přízi kupují. Na uživení to není, ale na vyčištění hlavy ano. Když už mám všeho nad hlavu, začnu přemýšlet, co a jak nabarvím…

Kde berete inspiraci?
Třeba při sledování filmu, který mě nadchne. Najednou ty barvy vidím na přadénku… Naposledy to byl seriál Koruna (z doby vlády královny Alžběty II., pozn. aut.), který mě pohltil atmosférou staré Anglie. Nakonec z toho vzniklo několik nabarvených sad.

Mícháte si vlastní odstíny?
No ano! Vytváříme unikátní odstíny, třeba Plums – švestkovou. Nedávno jsem namíchala specifickou zelenou pro vlnu, kterou jsem pojmenovala Zanzibar… Míchám a hledám tu pravou barvu, chvíli to trvá, je to prostě proces. A zároveň druh umění, tak to beru.

Vlnu barvíte doma v kuchyni?
Přesně tak. A děkuju svému partnerovi a dětem – určitě to tam napište, že za ty roky už ten smrad tolerují a ani už to nekomentují. Prostě otupěli.

Vážně to tak moc páchne?
Šíleně! Vlna obsahuje lanolin, takže má specifickou vůni. K tomu používám kyselé barvy, octy nebo kyselinu citronovou. A když to vše smíchám a zahřeju, tak… Někdy jsem tu zavřená a úplně pohlcená barvením, a když se do toho puchu objeví moje rodina, nechápou, jak to můžu vydržet.

Solární nabíjení baterií na palubě plachetnice
Lodní průmysl bez emisí. Ceibu poženou solární panely i elektromotory

Kde vlnu skladujete?
Znáte pojem syslírna? Každá správná pletařka má doma svoji syslírnu plnou vlny. Protože nakupuje materiál, který momentálně nepotřebuje, ale někdy v budoucnu se určitě bude hodit. Každá tedy máme doma neuvěřitelnou zásobu přízí a říkáme si, kdyby tak na to přišli naši chlapi… Dokonce se dělají triky, že si přízi necháváte objednávat někým jiným, protože se už váš muž doma chytá za hlavu. Já jsem šťastná žena, protože hromadu příze, co mám doma, nabízím jiným a průběžně ji točím a posílám pryč z domu, ale zároveň se jí můžu chvilku kochat.

A vaše syslírna je skříň, nebo celá pracovna?
Celý dům! U nás je příze všude, kam se podíváte. I na půdě mám tři krabice nabarvené příze. Ale jak říkám, u nás už si toho nikdo nevšímá.

Líbí se mi jména, která dáváte nabarveným přadénkám – třeba Antidepresivní pletení.
Zrovna to nás napadlo společně s holkami při pletení v kavárně. Nosila jsem jim tam přadénka, byly první, kdo je vidí, než je dám na e–shop. Mnoho z nás tehdy nemělo dobrý den, seděly jsme a mluvily o tom a přehrabovaly se v té přízi. Byla tam růžová a řeč přišla na Brufen. Napadlo mě udělat řadu sytých neonových barev – když z nich budete plést, zvedne vám to náladu. Dokonce jsme je fakt pojmenovaly po antidepresivech – odstíny Xanax nebo Citalopram.

Časopis Receptář je nejstarší a nejprodávanější český hobby magazín na našem trhu. Pravidelně svým čtenářům nabízí spoustu tipů a nápadů z nejrůznějších oblastí zájmu, které mohou pomoci vyřešit každodenní činnosti.

Časopis můžeme považovat za oblíbené fórum kutilů a zahrádkářů, kde si všichni mohou vyměňovat rady, inspiraci, nápady z oblasti zahrádkářství, kutilství v dílně a v domácnosti, vaření, zdraví nebo chovatelství.

Těšit se můžete na poradenské rubriky renomovaných odborníků ze všech uvedených oblastí, ale i vysoce odborné články. Nezapomíná se ani na novinky v pracovních postupech, materiálech a výrobcích.

Vášeň s vlastním příběhem

Když manželé Lucie a Petr zveřejnili výzvu Pletu všude, chtěli propojit ty, které pletou a háčkují, a také posílit komunitní pletení – jež se teď ovšem odehrává hlavně na sociálních sítích.

„Zároveň jsme chtěli ženy podpořit, aby se neostýchaly plést na veřejnosti. Sama pletu všude, kde můžu, přesto se při tom nerada ‚ukazuju‘. Jako většina pletařek fotím nebo natáčím, co upletu, nikoli sebe,“ říká Lucie Kanurkovová.

„A to je právě škoda,“ navazuje na svou ženu Petr Kožušník. „Samotné pletení je důležitější než jeho výsledek. Vždyť pletením žijete, je to vaše vášeň. Každý rozpletený svetr nosíte dlouho s sebou, pletete na různých místech, máte při tom různou náladu… Každý je originál s příběhem, do kterého vplétáte kus sebe.“

Pomolog Ondřej Dovala
Nejzajímavější stromy nacházím na soukromých zahradách, říká pomolog Dovala

Lucie neplete sama, ale s kamarádkou Terezou Krumpholzovou, redaktorkou České televize. Před třemi lety spolu v Ostravě založily značku La Lute. Od té doby upletly stovky svetrů – v minimalistickém stylu, s propracovanými střihy a z kvalitních materiálů, především vlny.

Benefit pro nové předplatitele:
e-kniha Zázračné Česko v PDF podobě
(v případě koupi předplatného na 3 a 12 měsíců)

Lucii naučila háčkovat a pak plést maminka: „Jako šestiletá jsem háčkovala oblečky panenkám, doma je mám dodnes. Pak jsme s mamkou pletly podle starých německých Burd a Veren. Svému prvnímu chlapci jsem upletla šálu… Jako náctiletá jsem ale pletla sama doma. Vytáhnout pletení ve škole nebo na veřejnosti bylo ‚out‘ na rozdíl od teď.“

Tereza začínala s babičkou. S Lucií se seznámily až v dospělosti, jak jinak než skrz pletení. Když se spřátelily, začaly plést spolu, což je zcela nadchlo. „Z počátku byla Lucie mojí učitelkou, protože jsem jehlice neměla v rukou několik let. Uměla jsem jen základy a snažila jsem se do toho co nejrychleji dostat zpátky,“ říká Tereza.

Často pletly společně s dalšími kamarádkami, kdy vznikaly první svetříky jako dárky přátelům. Dnes pletou na profesionální úrovni, každá svým rukopisem, přitom v sehraném tandemu. „Já mívám divočejší představy o střizích a barevných kombinacích. Lucie pak prakticky vyhodnotí, zda se to vůbec dá uplést, z čeho a za kolik,“ upřesňuje Tereza.

Z úcty k přírodě

„Kdysi jsem pletla z kousavých akrylových přízí, nad materiály jsem vůbec nepřemýšlela. V galanteriích jsem je vybírala hlavně podle barev. Teď to mám naopak,“ vzpomíná na své pletení v –nácti Lucie.

Mnohem více žen se už zajímá o složení přízí – trendem je plést z kvalitní vlny vyrobené ekologicky. „Je to jedno z hlavních témat pletařské komunity. V diskusích se probírá, odkud vlna pochází i za jakých podmínek zvířata žila. A řada žen kvůli eko vlně sáhne hlouběji do kapsy,“ dodává Petr.

Děti z Koberov sázely stromky na Malou Skálu
Ekologie ve školních lavicích

Mnoho pletařek chce zpět přírodní vlastnosti vlny – plést svetry, které hřejí, i když v nich zmoknete, nekoušou a dlouhodobě drží tvar. „Naše prababičky pletly jen ze surové vlny, kterou ostříhaly z ovcí, zpracovaly a téměř nebarvily. Neexistovaly žádné polyamidy a akryly, ty přinesly až nové technologie. Není to špatně, jen se teď vracíme zpět k přírodním materiálům,“ vysvětluje Lucie.

Společně s Petrem začali hledat dodavatele kvalitní vlny ze zahraničí, zejména ze Švédska, Itálie, Německa a Peru. Jsou to většinou farmy, které dbají na to, aby odběratelé jejich vlny smýšleli ekologicky a nabízeli skutečně přírodní materiály.

„Vybírají si, komu svou vlnu pošlou. Než to udělají, sledují vaše webové stránky, chtějí vás prostě poznat.“ Nejprve od nich brali vlnu pro Luciino pletení, poté pro potřeby La Lute a nakonec se rozhodli loni v březnu otevřít e–shop s potřebami pro pletení a háčkování.

Jak pečovat o ručně pletený vlněný svetr?
La Lute radí: Mezi nošením vytřepávejte, vyvětrejte na vzduchu, dle potřeby odžmolkujte a ukládejte složený, nevěšte ho!

Vyprat celý stačí jen dvakrát ročně. Špinavé rukávy či výstřih přeperte lokálně. Perte ručně ve 30 °C. Použijte přípravek na vlnu, jemný přírodní šampon nebo klasické mýdlo s jelenem.

Sušení je zásadní, aby se nevytáhl. Vymačkejte z něho vodu rukama, pak ho ještě jemně vyždímejte do ručníku. Rozložte ho na suchý ručník či osušku vodorovně. Během schnutí ho několikrát protřepejte, aniž byste ho zvedali do svislé polohy. Otočte ho, ať schne oboustranně.