LITOMĚŘICE - Uplatnění absolventů na trhu práce v regionu Litoměřicka, kterým chybí zaměstnavateli vyžadovaná praxe, je stále těžší.
I když se absolventům středních a vysokých škol věnuje na základě zákona o zaměstnanosti zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání.
Jednak se úřad práce snaží pomoci získat základní praxi. A to zajišťováním takzvané absolventské praxe v rozpočtových a příspěvkových státních organizacích. Při tom spolupracuje s litoměřickou Agenturou práce.

V loňském roce se povedlo takto umístit 39 absolventů. Mladí lidé u nás v okrese absolventskou praxi nejčastěji absolvují u finančního úřadu, úřadu práce nebo na katastrálního úřadu. „Absolventy, které umístíme na praxi ve spolupráci s úřadem práce a příslušnou zaměstnávající organizací, si tuto službu nemohou vynachválit,“ uvedla Jarmila Borecká, vedoucí Agentury práce.

Absolventi podle jejích slov touto cestou získávají pracovní návyky a potřebnou praxi, která se v mnoha případech proměňuje v trvalý pracovní poměr přímo u organizace, kde praxi vykonávají. Nebo jim výrazně napomáhá při hledání další práce.

„Praxe mi pomohla. Po škole jsem byl deset měsíců doma. Už jsem nevěděl kudy kam. Potom jsem se dostal na absolventskou praxi, tu jsem absolvoval ve VZP Litoměřice a poté jsem si našel hned práci na městském úřadě,“ uvedl Martin Šaroch.

Dalším nástrojem, kterým se ÚP snaží napomáhat mladým absolventům, jsou dotace na společensky účelná pracovní místa. V tomto případě poskytuje ÚP zaměstnavatelům, kteří pro absolventy vytvoří pracovní místo, finanční dotaci až po dobu jednoho roku.
„V loňském roce takto ÚP podpořil vznik 250 pracovních míst na našem okrese,“ uvedla Eva Pešková z ÚP Litoměřice.

 

Otevřený dopis 25leté Michaely Braierové z Litoměřic

Hledání práce může být ponižujícím maratonem i pro absolventy bez praxe

V pátečním vydání litoměřického Deníku mne zaujal článek s názvem „Hledání práce? Pro starší ponižující maraton“. Ráda bych na něj reagovala krátkým příspěvkem a podělila se se čtenáři o své zkušenosti.
Jsem pětadvacetiletá absolventka VŠ s humanitním zaměřením ovládající tři světové jazyky. Po ukončení studií jsem vstupovala do „reálného“ života s vírou, že bez větších problémů najdu uplatnění odpovídající mému vzdělání a kvalifikaci. Z tohoto přesvědčení jsem velmi brzy vystřízlivěla.
Jak se ukázalo již po několika prvních pohovorech, kamenem úrazu při hledání práce byl v mém případě nikoliv pokročilý věk, ale nedostatek praxe. Všude jsem slyšela stále stejnou písničku. Kde mám ovšem příslušnou praxi získat, když mě nikdo nechce zaměstnat, to už jsem se nedozvěděla.
Nedávno jsem se na pohovoru v jedné severočeské společnosti setkala s tak neseriozním a ostudným chováním, jako dosud nikde. Výběrové řízení na asistentku proběhlo ve třech kolech.
V prvním kole se psal test z anglického jazyka. Jak mi sdělila paní z personálního oddělení, tento test jsem ze šesti účastnic napsala nejlépe. Ve druhém kole řízení jsem absolvovala pohovor s panem ředitelem. Během pohovoru mne pan ředitel i paní personální ujistili, že praxe pro hledanou pozici není nutná, naopak že mám v tomto směru výhodu, protože se mohu lecčemu přiučit. Do třetího kola jsme postoupily dvě. Dva dny poté mi z personálního oddělení oné společnosti zavolali, že nemám na místo asistentky dostatečnou praxi a kvalifikaci.
Když jsem se dotyčné dámy zeptala, proč se tedy vůbec psal test z angličtiny a proč mě zvali do všech tří kol řízení, a pak náhle zjistili, že nemám praxi, vztekle mi odvětila, abych si neničila image a kariéru a zavěsila.
Na celé věci mne zaráží především to, proč si mě společnost pozvala na výběrové řízení, když už na základě životopisu, který jsem zasílala, bylo zřejmé, že praxi nemám. A požadavek výborné znalosti AJ byl zase, jak vidno, součástí jejich vlastního image.
Domnívám se, že se v tomto případě zcela evidentně projevila hloupost a omezenost některých lidí.
Závěrem tedy chci říci, že ani mladí lidé dnes nehledají práci snadno a myslím si, že tento trend se bude do budoucna spíše zhoršovat, než lepšit. A martýrium nesmyslných pohovorů bude pokračovat.