„Mám obrovskou radost. Když jsem říkal, že chci co nejdůstojněji reprezentovat svou vlast, nešlo o okřídlenou frázi. Před oběma vrcholy sezóny jsem se cítil fit. Kondičně i psychicky, což není zase až tak zanedbatelná záležitost. Za to vděčím svému realizačnímu týmu v čele se super koučem Jiřím Bursou."

Bylo pro vás výhodou, že se mistrovství ČR, světový šampionát konaly doma v Česku?

Ano i ne. V zádech jsem totiž cítil tu slovy těžko postižitelnou odpovědnost. Přesto, že jde jen a jen o sport, nevstupuji do soubojů pouze jako reprezentant našeho SK Bursa Řezník Gym, ale i se lvíčkem na prsou. Navíc mně stačilo podívat se do hlediště a viděl jsem v očích svých, zejména oddílových fanoušků, trenéra: musíš, což zvedlo mé sebevědomí, že je přece nemohu zklamat.

Co nelze přehlédnout, neobhajoval jste tituly v kategorii do 86 kg, ale do 91 kg, v níž je konkurence tvrdší.

To platí. A to doslova a do písmene. Nicméně s tím vším, co už bylo řečeno, byla moje motivace o to větší.

I to, že se můžete stát každým dnem otcem chlapečka díky přítelkyni Pavlíně Jakubíčkové?

Nepochybně. Pavlína má můj obdiv i respekt, protože v čase, kdy jsem po práci dennodenně trénoval, ponechával jsem ji, řečeno s mírnou nadsázkou, na pospas osudu.

Potatí se malý Pavlík?

Jako každý kluk jsem si v čase puberty a pospuberty prošel nějakým tím úskalím problémů. Blízcí přitom nevztyčovali ukazováček a naopak mi doma říkali, že je každý i ten nejtvrdohlavější kluk svého štěstí strůjcem, což jsem naštěstí včas pochopil. Tak chceme s Pavlínou vést i našeho Pavlíka.

Vraťme se do ringu. Při obhajobě obou titulů byl pro vás tím nejtěžším soupeřem kdo?

Těžko říct. Všichni, kteří se kvalifikují, jsou dobří. Výš se pohybuje pyramidou.

Což by potřebovalo alespoň částečně vysvětlit?

To je prosté. Kdo prohraje, ten vypadne. Ten, kdo obstojí šplhá výš a výš, až na její vrchol a na něm bere zlato.

Nezatočí se člověku hlava, když poslouchá na stupních vítězů státní hymnu?

Ani ten pocit nedokážu výstižně popsat. Snad zadostiučinění, že jsem nezklamal.

Přece jen …

Vedle těch, o nichž jsem mluvil, by kickbox nešel dělat bez sponzorů. Zaslouží si, abych jim alespoň takto vyjádřil poděkování. Konečně stačí se podívat pozorněji na vybavení v našem klubu a máte jasno, že to vše přijde na statisíce. Jen takový kvalitnější pytel nekoupíte za pět, ale za patnáct tisíc.

Kvapem se blíží advent. Bude si šampion užívat do sytosti vánočních svátků a odpočinku?

Připravuji se na profi zápas, který mě čeká už 3. prosince v Pardubicích.

Změní se v takovémto případě charakter přípravy oproti MČR či MS?

Nezmění, naopak v otázce objemu se ještě o něco přitvrdí. Musím trénovat každý den, o víkendech dvoufázově a to vše pod dohledem Jirky Bursy.

Kdo vás v městě perníku čeká jako soupeř?

David Sekera Koutný. Zda-li mám šanci uspět? To je v našem sportu nepatřičná otázka, protože v dané chvíli, okamžiku, jde o to, jestli se sejdou všechna potřebná pozitiva, či ne.

Vyšetří člověk nějaké ty volné chvilky, aby své nejbližší neviděl jak z rychlíku?

Je jich skutečně málo, ale o to větší pocity radosti máme z toho, že jsme spolu.

Ještě jednu věc probereme díky připomínce Pavlíny, že ze světového mistrovství prý máte dvě medaile ?

Mistrem světa jsem v low kicku, tedy v plnokontaktním souboji, který když není člověk dostatečně připraven, hodně bolí. Sám jsem inkasoval celkem dost úderů. Soupeři naštěstí víc. Ta druhá kategorie se nazývá K1 a v ní jsem obsadil druhé místo, tedy získal titul vicemistra, neboť jsem prohrál se Slovákem Jakubem těsně na body. Ale příště mu tu porážku vrátím. Vím, kde má podle videa slabiny.

Říkávám něco jméno Ruda Kraj?

Samozřejmě. To byl a je pan boxer. Kdo by neznal jeho mělnickou školu. Rád bych ho poznal osobně. Snad vyšetřím o Vánocích čas. Dárky už mám tady (ukázal na hlavu), ale ten nej bude příchod malého Pavlíka na svět. Měl by s námi být už u stromečku.

Mojmír Strachota