„Snad už pošestnácté, možná posedmnácté,“ uvažovala nahlas jedna z opor po léta ve stejném složení hrající staré gardy místního Sokola, bývalý předstoper divizního celku z devadesátých let, Petr Lédl. A jak se tito dříve narození popasovali s méně příjemnou skutečností, že on spolu s Vláďou Mandou, Ponertem, Šenfeldrem, V. Kühnem, Richtrem, Svitákem skončili po závěrečném fouknutí s černým Petrem v rukou?

„Věk. Ten je mizera,“ utrousil s úsměvem. Ne kyselým, protože prý ten sváteční „ležink“, stěhování z jednoho gauče na druhý, likvidace lineckého a jiných dobrot nikoho z nich nebaví, a tak hon za mnohem mladšími konkurenty byl jaksi samozřejmým zpestřením jinak stereotypního mezisvátečního menu.
Nebyla nouze ani o další překvapení. Jako první sice skončili podle papírových předpokladů Brožíkové, kteří nepostrádali ve svém kádru ligistu Víťu. Dále je reprezentovali mj. Lukáš Stejskal, který byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, či Tomášek (oblékající momentálně dres úspěšné druholigové Vlašimi). Nicméně do finále neměl tento výběr cestu volnou jako dálnici.

„Ve skupině je porazily Doksany, za které se trefili Hukauf s Kubou Kühnem 2:1. Kdyby se Lukavec rozešel smírně ve skupině s rezervou Brozan, všechno by se ale mělo jinak,“ ví své nejen organizátor, ale i jeden ze sudích turnaje (spolu s Krupkou) Petr Gabriel st.

Brožíci však prokázali bytelnou odolnost. I v semifinále. V tom totiž po plichtě v normální hrací době 2:2 zdolali na penalty 2:1 výběr současného divizního celku (Tupý, Hora, Corea, Kučera, Krauskopf, Vaněk), aby ve finále opět natěsno (2:1) vyřídili celek kanonýrů (Gabriel ml., Kühn ml., Belák, Hála, Potočný ml., Kysela – ten byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje).

Bronz zůstal pro divizionáře. Ti po bitvě udolali Lukavec (Fraňous, Mišani, Šenfeldr ml., Henzl, Hamza, Červený, Zabák, Merkl) 1:0. Pro pořádek doplňme, že v konečné bilanci obsadila rezerva Sokola pátou, dorost šestou, Doksany sedmou a stará garda onu osmou příčku. A společné přání všech? Otevřený účet. Pro mnoho ze startujících borečků, zejména ze staré gardy, vrátit za rok pokud možno nějaké ty nepříjemné dluhy i s úroky. Přestože přece jen budou klouby zase o trošičku víc opotřebovanější.

Mojmír Strachota