Ve spojení je s ním i šéftrenér sportovního centra Jan Šotnar, který prozradil, že jeho bývalý svěřenec se v novém působišti rozkoukal a má za sebou i první odehraná utkání. I na ta přišla řeč.

Jaké jsou první dojmy z nového působení za oceánem?

Zatím se mi tu moc líbí, jen si musím zvyknout na styl basketbalu.

A jak se vypořádáváš s přechodem na zámořský způsob výuky a jiný životní styl?

V pohodě. Je zde zaveden kreditní systém, nastoupil jsem do druhého semestru prvního ročníku. Kredity za první semestr mi po přezkoušení uznali a v některých předmětech mi je dokonce navýšili. V hodinách se daleko více o látce diskutuje, vlastně pořád, fakta, teorii se musíme doučit doma. Probíranou látku a úkoly dostáváme přes počítač. Některé předměty jsou povinné, ale zhruba půlku si volíme podle zaměření. S angličtinou takové problémy nemám, snad jen ve fyzice. Tam některým výrazům nerozumím. Díky basketbalu jsem si našel rychle kamarády a tím jsem se v pohodě zdejšímu životnímu stylu přizpůsobil. Moc rozdílů nevidím. Snad jen, že asi jeden z mála budu jezdit do školy na kole, protože tady každý jezdí autem.

Prozraď něco o basketbalovém týmu, ve kterém působíš, a jaká je tvá role v něm?

Hraji za Bull Dogs na Columbus North High School v Indianě. Basketbal se tu rozděluje na tři kategorie: Varsity obdoba našich U19, Junior Varsity jsou to horší U19 a Freshmen -ekvivalent našich U17. Zde hrají hráči prvního ročníku školy, už ale nemůžou hrát druháci. Basket na škole spadá do skupiny A, tzn. do nejvyšší soutěže. Nyní nastupuji za Freshmen tým. Každý tým doprovázejí roztleskávačky, minimálně tři trenéři, popř. kondiční a masérka. Servis pro hráče je tu opravdu mimořádný. Moji roli v týmu si zatím utvářím. Mám odehrané tři zápasy a převážně jsem působil na pozici křídla a jednou na pozici rozehrávače.

Jaký vidíš největší rozdíl v přípravě hráčů?

Styl basketbalu je tu opravdu jiný, každý by čekal, že se tu bude hrát pouze hra 1 na 1, ale není to tak. Probíhá hodně clon a přihrávek, za útok se nemusí míč dotknout země. Je fakt, že je to fyzicky náročnější než u nás. V obraně se tu hraje většinou celoplošná zóna. Non stop máme k dispozici dvě haly, pokud zde není trénink či zápas, hráči toho především brzy ráno ještě před školou hodně využívají k individuální přípravě na střeleckých mašinách.

Co tě nejvíce překvapilo za první měsíc?

Zaskočila mě kondiční, fyzická vybavenost hráčů. Jsou na tom lépe než já. A nejvíce mě překvapila na trénincích střelecká úspěšnost. I kluci z lavičky zde mají trojky osm z deseti, pozice ze střední vzdálenosti, šestky 10/10. Pak je zde větší konkurence a tlak na to se dostat do týmu a pak na hřiště.

Jak tipuješ umístění tvého bývalého týmu U17 v letošním ročníku extraligy?

Klukům přeji, aby se dostali do Final four a zahráli si o medaile.