O několik hodin později Hranice zvítězily v Zubří a tím připravily Lovosice o medaili. Tým Vojtěcha Srby skončil na nenáviděném čtvrtém místě jen kvůli tomu, že měl horší vzájemné zápasy s třetí Duklou. Hranice nakonec braly stříbro. Měly o bod víc. Extraligovým šampionem se poprvé v historii stal Jičín.
„V každém případě je to pro nás neúspěch," zbilancoval sezonu Vojtěch Srba, který po osmi letech opouští lovosickou lavičku, ale zůstává v managementu klubu.
Pod jeho taktovkou zažily Lovosice nejúspěšnější období v dějinách, když vybojovaly dva bronzy, stříbro a triumfovaly v poháru. „Pořád ve mně hlodá červíček, že jsme nedokázali udělat poslední krůček – titul," svěřil se Srba, jehož nástupcem se stane dosavadní asistent Vladimír Šuma.
Jak vám bylo, když jste pár hodin po výhře na Duklou zjistil, že Hranice vyhrály a vy jste tím pádem zůstali bez medaile?
Proti Dukle jsme podali velmi dobrý výkon a tím vítězstvím jsme si vydobyli naději, která bohužel večer zhasla. Byl jsem v jedné místní restauraci a přiznám se, že když jsem se koukl v poločase na onlajny, tak mi bylo skoro až smutno. Nečekal jsem, že utkání bude mít tak jednoznačný průběh.
Je zklamání o to větší, že vám ke stříbrné medaili chyběl bod?
Neřekl bych, že je to velké zklamání. V sezoně jsme měli dobré zápasy a poprvé v historii jsme startovali v evropském Poháru EHF. Náročný podzim se nám celkem povedl. Až na dvě domácí remízy s Duklou a Zubřím, které byly neuvěřitelné, byl úspěšný. Jaro už se nám tolik nepovedlo. Byli jsme hodně nevyrovnaní, což jsme si přenesli do nadstavby. Proto jsme tam, kde jsme. Hlavní příčinou neúspěchu je ztráta osmi bodů v domácím prostředí, to je strašně moc. Svou roli v tom sehrálo očekávání a tlak. V neposlední řadě jsme neměli lídra. Jirkovi Motlovi se nedařilo střelecky a měl velké zdravotní problémy. Zdravotní komplikace měli i Landa a Berka. Bohužel se to tak sešlo.
Jak hodnotíte těch osm úspěšných let na lavičce Lovosic. Můžete být na sebe pyšný, když jste tým přivedl k historickým úspěchům, co?
Hodnocení mně nepřísluší. Jestli to bylo úspěšné, to musí říct veřejnost a lidi kolem klubu. Bylo by nefér, kdyby se to všechno přisuzovalo mému jménu. Měl jsem to štěstí, že jsem začal s trénováním u kategorie hráčů, kteří byli syny svých házenkářských otců, takže měli talent a předpoklady. Já jsem s nimi vystoupal od žáků až po muže a byl jsem ve správný moment na správném místě. To, kde teď Lovosice jsou, je zásluha pana Kubíčka, který byl přes dvacet let předsedou oddílu a vybudoval jeho základy. Prostě skončila etapa se mnou a budeme se snažit na to navázat.
S Lovosicemi jste získal stříbro, bronz i pohár. Ve vaší sbírce chybí jen mistrovský titul…
Já osobně jsem pro to udělal maximum. Hlodá ve mně červíček toho posledního krůčku, který se nám před dvěma lety nepodařil. To mě mrzí. Ale když vidím ty drobné niance, které o tom rozhodují… Je to za námi a jedeme dál.
Proč jste se rozhodl skončit s trénováním?
To rozhodnutí jsem učinil už v loňské sezoně, protože v klubu toho dělám víc než jen trenéřinu. Starám se i o chod a poslední dobou už zbylo na trénování málo času. Nyní budu jen dohlížet na systematizaci a chod klubu. Budu se věnovat i mládeži, abychom vychovali dobré hráče a stále se pohybovali tam, kde jsme.
Vaším nástupcem u kormidla bude asistent Vladimír Šuma?
Ano. Vláďa je na to připravený. Během tohoto roku se jen potvrdil můj dobrý úsudek, že to bude správná náhrada. S ním to bude pokračovat dobrým směrem.
Jiří Motl se už dříve nechal slyšet, že letošní sezona může být jeho poslední v lovosickém dresu. Jak to s ním vypadá?
S Jirkou máme smlouvu, ale když bude chtít odejít, tak mu v tom nebudeme bránit. Pokud dostane nabídku, která pro ně bude lukrativní, ode mě i od klubu má svolení odejít. Jirka je pro nás důležitý, ale přeji mu, aby si to užil.
play_fill
