V roce 2003 přičichl Adam Lacko k tahačům. Před sedmi lety se k nim vrátil – a teď je z něj šampion. „Sen se stal skutečností. Pořád závodím a nikdy jsem nebyl první. Konečně,“ řekl jezdec roudnické stáje Buggyra.

Svůj triumf Lacko zpečetil o víkendu na posledním podniku sezony ve španělské Jaramě, kde vybojoval prvenství i v týmech.

Počítám, že oslavy byly bujaré?
Byly super. V rámci možností jsme všechno oslavili.

Dostane trofej čestné místo u vás v obýváku?
Vystavím si ji mezi poháry za druhé a třetí místo. Tahle bude uprostřed.

Vsadil jste se s někým, že titul konečně získáte?
Žádná sázka neproběhla, protože jsem pověrčivý.

Adam Lacko z roudnické Buggyry oslavil premiérový titul mistra Evropy.Zdroj: Buggyra
Když váš stájový parťák David Vršecký získal v roce 2007 svůj premiérový titul, dostal od týmu ferrari. Co si přejete vy?

Zatím jsem nic nedostal. Já bych chtěl spíš obytňák než ferrari, protože do něj se vleze celá rodina a mohli bychom spolu být na závodech. Jeden takový mám vysněný. Zatím si ho půjčuju, a kdybych dostal nový, vůbec by mi to nevadilo.

Kde hledat klíč k úspěchu? V minulých letech vám titul těsně unikal…
Měli jsme perfektně nachystané auto. Dlouho to vypadalo moc dobře, nepřišel žádný výpadek a dařilo se dojíždět většinou vepředu. V Zolderu jsem sice nedojel do cíle, ale měl jsem dostatečný bodový náskok, který jsem udržel až do posledního závodu v Jaramě.

Celou sezonu jste se držel v popředí šampionátu. Bylo složité ustát tlak po psychické stránce?
Díky tomu, že auto fungovalo, jsem se nestresoval. Spíš jsem si vedení užíval. Od začátku jsem se držel v čele a měl z toho velkou radost. Pak už jsem musel jet hlavou. Třeba v Mostě jsem v některých chvílích nepředjížděl, nechtěl jsem riskovat, že bych nedojel.

Díky velkému náskoku vás už během sezony označovali za mistra. Kdy jste uvěřil vy?
Člověk věří vždycky. Kdyby nevěřil, tak nemůže závodit. Ale až po sobotním závodě v Jaramě jsem si řekl: Je to doma! A zbytek víkendu jsem měl klídeček.

Je váš úspěchu o to sladší, že díky týmové soutěži slavíte mistrovský double?
Jde o odměnu pro kluky v týmu. Jsem rád, že se nám to podařilo právě s Davidem.

Adam Lacko z roudnické Buggyry oslavil premiérový titul mistra Evropy.Zdroj: Buggyra

Mluvíte o svém parťákovi Davidovi Vršeckém, který soupeřům bral body a pro vás „čistil“ trať…

David je super parťák. Na trati si dovedeme pomoct, udělat si prostor. Jde o týmového hráče, na kterého se dá spolehnout.

A teď už si vás někdejší šampion Vršecký nemůže dobírat, že evropský titul nemáte…
To jsme spolu nikdy neřešili (směje se). David má radost, že se mi konečně podařilo vyhrát. Není potřeba porovnávat, kdo má kolik titulů.

Rok od roku jste se titulupřibližoval. Cítil jste, že už jste vyzrál ve skutečného šampiona?
Možná jsem postupně dozrával. Ale hlavně při nás stálo závodnické štěstí. Na dvou třech podnicích pršelo, což mám rád a taky mi to pomohlo. V Nürburgringu se jelo na vodě a já jsem tam vyhrál všechny závody. Nejdůležitější bylo, že jsme neměli technické problémy. A když už přišly, včas jsme je vyřešili.

Vyzkoušel jste si několik okruhových sérií. Dá se říct, že závody tahačů jsou vaše parketa?
Trucky mám moc rád. Na závody chodí hodně fanoušků, jezdíme pro ně. V Nürburgringu přišlo 150 až 200 tisíc lidí, to na DTM nikdy nepřijde. Jde o kontaktní sport. Člověk nemusí mít strach, že když se někoho dotkne, auto přestane jet. Během víkendu máme čtyři bodované jízdy. Pořád se o něco závodí. A to mě na této disciplíně baví.

Takže u tahačů zůstanete a příští rok vyrazíte za obhajobou?
Každý, kdo získá titul, má před sebou další výzvu – obhájit ho. Já nebudu jiný. Máme přichystané nějaké novinky, tak se necháme překvapit, jestli se to povede.