To ale českou reprezentantku tolik trápit nemusí. V Itálii, kde poslední tři roky působí, se o jejich kvalitách dobře ví. O tom svědčí i poslední nabídka, která přišla z týmu DIADORA – Pasta Zara.
Kariéra
Martina Růžičková se k cyklistice dostala v 16 letech. „To bylo docela pozdě, začínala jsem jezdit v Roudnici s klukama z KCR. Předtím jsem dělala atletiku i basket. Takhle to mají například Američanky, Švýcarky i jiné závodnice. Třeba v Itálii je to ale jinak. Tam tě posadí na závodní kolo klidně ve čtyřech. Je fakt, že pak třeba také mnohem dříve končí," říká česká reprezentantka.
„To moje pojíždění nemělo dlouho žádný systém, zlepšilo se to ve Vyškově, kde trénoval Usnul s Ladou Kozlíkovou, no a pak hlavně v Dukle, kde jsem přešla pod pana Vršeckého. Následovalo Rakousko a pak Itálie – to už bylo zase o stupeň výš."
Při loňském světovém šampionátu v Holandsku skončila na 42. příčce (jediná z Češek projela cílem). V premiéře stájové časovky obsadila s S. C. Michela Fanini Rox sedmou příčku. „To byl brutál, asi od čtvrtého kilometru jsme jely v pěti, pak ve čtyřech, no a potom jsme to točily dokonce ve třech. Je znát, když se člověk schová do háku, nebo to musí odřít. Od některých se toho čekalo víc."
Komplexní cyklistce, která se nebojí ani bodovačky na dráze, pak přišla nabídka od americko – italské stáje. „Věřím, že se zase posunu výš. Za DIADORA – Pasta Zara jezdila i mistryně světa Giorgia Bronzini. Vloni ale prý ten tým ještě neměl na to, aby jel MS.
To se má letos změnit. Chtějí postavit družstvo, které se pokusí o dobrý výsledek. Ze sedmi vyberou šest lidí. Jsem v nominaci, tak to snad klapne. Jede se navíc v Itálii, kousek od místa, kde bydlím, takže by to bylo skvělé. V kalendáři jsem nasazená na závody, kde pojedou ty nejlepší. Přijde i Američanka Amber Neben, což je zkušená a skvělá časovkářka. Bude pro mě vůbec čest takové závodnici třeba pomáhat. Ostatní holky znám trochu ze závodů."
Konkurence doma
Doma v Čechách už nasbírala Růžičková na silnici několik titulů, i když třeba poslední šampionát ji úplně nevyšel. V časovce skončila pátá, když měla zdravotní problémy. Závod s hromadným startem dokončila na druhém místě.
„To jsem si pokazila sama, začala jsem spurtovat pozdě. Ale doma moc nejezdím. A i ty šampionáty pro mě nejsou až tak oblíbené. Zatímco ve světě se sjede na Světový pohár třeba 150 cyklistek a je to kalup, tady jede pár holek. Když něco uděláš, máš je hned za zadkem. Tempo si musíš dělat sám, nebo do toho musí šlápnout Martina Sáblíková. Ta má v nohách neskutečný motor, ale není vyježděná. Sáblice by se tomu musela věnovat, ale je jasné, že teď se připravuje spíš na olympiádu v rychlobruslení. Každopádně na to má, i v Holandsku zajela časovku parádně. A lidi ji tam i díky rychlobruslení, které je tam populární, na startu fandili.
Ale jinak konkurence doma není moc velká. Kdo chce něco dokázat, musí ven. To je jako u chlapů. To se musí vidět. Tady je Krásná Lípa a Gracia Orlová, na kterou bych mimochodem mohla letos jet, i když ne s italským týmem, a pak přijedeš ven na Giro, a je to nebe a dudy. I velké stáje profi pelotonu si dělají ženské týmy, které mají veškeré zázemí."
Trochu mi vadí, že venku není žádná z Češek, i když dostat se do špičky je hodně těžké. Je to dril, dril a zase dril. Chce to vůli. Cyklistika není jen ha ha, sluníčko, 30 stupňů tepla, krásný brejle, ale spíš opak. Zima, déšť, pády. Jednou jsem nahoře – stokrát dole. Musíš mít hroznou vůli, dělat nepopulární věci."
Trénink
Těsně před vánočními svátky se Martina vrátila na skok domů, aby už 12. ledna zase odjížděla. Mezi tím ovšem nemohla šidit ani trénink.
„Ročně najedu tak 25 tisíc kilometrů. Jen na té Mallorce mám za necelý měsíc 111 hodin na kole. Ta příprava je třeba, musí být natrénováno. To se projeví, když jezdíš těžké etapáky. Teď je v Čechách ošklivo, takže válce, posilovna, plavání, běh, jezdíme i do Prahy na dráhu. Je to tam sice krátké, ale alespoň něco. Když tady třeba byli Italové, ani na to nešli. Báli se," směje se závodnice, která za několik dnů odlétá do Ameriky, kde bude s týmem do poloviny dubna.
„Teď mluvím spíš italsky, němčinu musím někdy oprášit, ale budu muset začít pilovat angličtinu. V tom novém týmu jsou holky, co jinak asi nemluví. Ale věřím, že to zvládnu. Italština mi také vyšla. Hodili mě do vody, tak jsem plavala."
Co dál
V 32 letech na konec sportovní kariéry ještě pomýšlet nemusí, ale přesto. „Co bude dál? Zůstanu třeba v Itálii, na Dukle? Nevím. Nechávám to osudu. Zatím nemám na nic čas. Ta sezona je strašně dlouhá, třeba letos mám ještě na listopad napsanou Brazílii. Když spočítám soustředění, závody, tak je to děs. Jsem zkrátka spíš po hotelech. Domů do Čech se dostanu málokdy, na oslavy, Vánoce. Dokud cítím, že mám tu správnou chuť závodit, tak to jde. Navíc teď je tu výzva, nový tým, jiní lidé. Až to člověk začne šidit, tak to nemá cenu. To skončím."
Cyklokros
K silnici a dráze si možná závodnice italského týmu v budoucnu přidá ještě jednu disciplínu. „Nechci ještě předbíhat, ale je fakt, že jsem spolupracovala a věřím, že i budu, s panem Červínkem, což je jeden z nejlepších cyklokrosařských trenérů. V roce 2015 se pojede mistrovství světa v Táboře. No a to by mě lákalo. Je to přece jen silnici bližší než horská kola. Letos jsem se připravovala na té Mallorce, tak se mi do toho nechtělo, ale kdoví co bude v budoucnu. Každopádně bych jela jen v tom případě, že by mi trenér řekl, že na to mám. Plácat se někde vzadu by nemělo smysl."
Večerní Jágr
Martina Růžičková patří k nejlepším českým cyklistkám, ale snaží se mít přehled i o ostatních sportovcích. A některé sleduje pečlivě. Nevěříte? Více, co pro ni bylo největším sportovním zážitkem? To Deníku ráda s úsměvem prozradila: „Když jsem mohla vidět Jardu Jágra na vlastní oči při večerním soukromém tréninku."
Martina Růžičková
Datum narození: 22. 3. 1980
Kariéra: KCR Roudnice, Konica Minolta Hradec Králové, Rostex Vyškov, Dukla Praha (stále), ELK Haus (Rakousko), S. C. Michela Fanini Rox (Itálie), DIADORA – Pasta Zara (Itálie).
Největší úspěchy: několikanásobná mistryně ČR v silničním závodě, medailistka z dráhových šampionátů, účastnice MS i OH.
