Jiří Willner působí druhým rokem v atletickém oddílu ASK Lovosice, kde se věnuje trénování základny. Tu dříve založil a nyní se stará o nejmenší atlety. I přesto, že v Lovosicích je více sportovních klubů, je o atletiku mezi dětmi a jejich rodiči zájem. Na plavání, u kterého jako trenér začínal, nezapomněl.

Lidé vás znají jako trenéra plavání, že?
Jako absolvent Fakulty tělovýchovy a sportu na Univerzitě Karlově se specializací na plavecké sporty, konkrétně trenérství, jsem měl v plaveckém oddílu na starost sekci závodního plavání. Zde jsme usilovali o to, abychom posunuli lovosické plavání na vyšší sportovně kvalitativní úroveň, byli vidět na soutěžích, jezdili pravidelně na závody, bojovali o medaile a kvalifikovali se třeba i na mistrovství republiky. Respektujeme, že jsme malé město a výběr dětí je dost omezený díky jiným sportům.

Jakým?
V Lovosicích je například velmi populární házená. Nicméně vše se nám povedlo. Ale cítil jsem, že se oddíl soustředil spíše na cvičitelství, tedy, že se především věnoval výuce plavání a závodní plavání řadil spíše na kroužkovou činnost, v podstatě na vedlejší kolej. Když jsem si uvědomil, že se s tímto dále nedá moc udělat, ukončil jsem zde svoji aktivní trenérskou účast.

Jaké byly vaše další kroky?
Krátce poté se mi ozval trenér atletického klubu ASK Lovosice Drahomír Venclíček a navrhl, že bychom rozjeli v Lovosicích přípravku dětí. Návrh se mi líbil, navíc jsem měl čas, tak jsme zahájili trenérskou spolupráci. Vždy jsem měl k atletice velmi blízko, od roku 2006 jsem aktivním členem oddílu, takže jsem se rád zapojil.

Naučil jste se při trénování plavců něco, co můžete nyní využívat?
Jako trenér plavání jsem děti učil všestrannosti, což patří i do atletiky. Netrénovali jsme jen ve vodě, ale právě i na atletické dráze. Usilovali jsme o zlepšení jejich pohybové gramotnosti. Věnovali jsme se rozvoji nejen převážně vytrvalostních či rychlostních schopností, ale i silově rychlostních, silově vytrvalostních, obratnostních a koordinačních. A to formou různých druhů cvičení a her mimo vodní prostředí.

Nechybí vám plavání?
Ano chybí, a proto se mu věnuji dál. Díky plavání si udržuji kondici, navíc jsem trenér těch, kteří mě o specifickou pomoc požádají například v rámci přípravy na triatlonovou soutěž. Nicméně plavání je nádherný sport a jsem moc rád, že v Lovosicích díky panu Václavu Voborníkovi a jeho kolegům výuka plavání probíhá dále.

Vedete přípravku, je to náročné?
V tréninkové skupině mám 15 až 20 dětí. Někteří z nich jsou pořádní divoši, ale řekl bych, že je to spíše fajn. Kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Jistou energii a úsilí mě to pochopitelně stojí.

Jaké zázemí má ASK Lovosice k dispozici?
Atletický oddíl má v Lovosicích dlouholetou tradici, téměř 70 let. Pro atletiku využíváme plně vybavený atletický stadion, který má od loňského léta renovovaný povrch. Dále také basketbalovou halu pro zimní období a malou posilovnu. Atletický oddíl ASK Lovosice funguje také v Litoměřicích, kde je přípravka. O tu se starají plně kvalifikovaní trenéři s letitými zkušenostmi, pánové Jan Beneš a Martin Hrdina.

Je trénink jen o atletice, nebo také o hrách?
Jedná se o komplexní všestranný pohybový program, ve kterém se děti učí a procvičují mimo jiné základy gymnastiky, například různé variace kotoulů, balančních a koordinačních cvičení. Nechybí ani drobné pohybové hry, kde si vyzkouší manipulaci s míčem.

Jste jejich trenér, učitel či spíše kamarád?
Jako člověk působící na školní děti se snažím být především osobou, která děti motivuje a snaží se v nich rozvíjet pozitivní vztah ke sportu. Pokud máte ve skupině dítě, které ale nemá zájem, je to pak těžké. Jsou jisté hranice, a pokud se je někdo pokouší prolomit, člověk musí přepnout. Lze tedy říci, že vše dohromady.

Podle čeho sestavujete tréninkový plán?
Podle všeobecných pravidel a zásad atletického tréninku dětí, specifik pohybové přípravy dětí, aktuálních cílů a zkušeností.
V jakém věku se dítě začíná specializovat na konkrétní odvětví atletiky?
Existuje řada specifických pohybových testů, které odhalí, zda je dítě talentovanější na sprint nebo spíše na vytrvalostní disciplíny. Podle pohybového projevu dítěte to bývá také patrné. V době, kdy jde dítě na druhý stupeň základní školy, tedy vstupuje do kategorií mladších žáků, máme už rozhodnuto, jakým směrem se vydá.

To znamená, že se výrazněji upraví trénink?
Jisté změny nastanou, ale neznamená to, že by dítě dělalo jen konkrétní činnost, zaměřenou jedním směrem. Respektujeme skutečnost, že řadu dětí čeká ještě růstová akcelerace a dospívání. Tomu se trénink vždy musí přizpůsobit.

Pokud se rodiče rozhodují, na jaký sport své dítě přihlásit, proč byste doporučil právě atletiku?
Atletika rozvíjí jednu z nejzákladnějších pohybových dovedností člověka, kterou je běh. Pokud tedy dítě není na kolektivní sporty, je například introvertního charakteru, určitě doporučuji atletiku. Díky komplexnímu tréninku se může snížit riziko zranění.

Dokážete na dětech poznat, zda mají talent a předpoklady pro tento sport?
Ano, jak jsem uvedl dříve, existuje k tomu řada pohybových testů specifických pro daný věk. Nicméně do talentu řadíme i sociální zázemí sportovce a genetické dispozice. Pokud je někdo talentovaný, ale poctivě netrénuje či není svým okolím dostatečně podporován, nemusí se talent plně rozvinout.

AUTOR: JAN PROŠEK