Zkušený 28letý futsalista, který má v nejvyšší soutěži odkroucenou slušnou řádku sezón, mohl mimo jiné porovnávat i kvalitu divize. „Hodnotí se to těžko, jelikož pro obě soutěže funguje odlišný přístup. V lize jsem byl zvyklý trénovat dvakrát až čtyřikrát v týdnu, se stejnými spoluhráči a v jiné intenzitě, tudíž výsledná kvalita je prostě na vyšší úrovni. My letos v divizi trénovali většinou sporadicky, pokud se povedlo sejít dvakrát za měsíc, byl to úspěch,“ překvapil.

Za situaci mohla i poměrně rozsáhlá marodka, o to větší úspěch se jeho mužstvu podařil. „Něco kvalitně nacvičit a získat sehranost alespoň jedné čtyřky bylo takřka nemožné. Když se toto vezme v potaz, je vcelku jedno, jakou soutěž hrajete. Záleží, co můžete podstoupit, aby pro vás byla ta soutěž co nejjednodušší,“ vysvětlil.

TĚŽÍ ZE ZKUŠENOSTÍ

Jeho svěřenci si vítězstvím v divizi vybojovali právo účasti ve 2. Futsal lize, klub na ní ale zatím definitivně nekývl. „Pokud by se tým udržel v sestavě z posledních kol a kluci by chodili pravidelně, nebojím se o to, že bychom byli ve 2. lize konkurenceschopní,“ pravil sebevědomě s tím, že tým se může opřít o další zkušené persony, které už druhou či dokonce první ligu stabilně hrály.

„K tomu máme nováčky s chutí a nasazením,“ vypíchl dobře namixovaný koktejl, který se u divizních šampionů povedlo namíchat. „Jde jen o přístup. Ale nikomu nic nevyčítám, protože to všichni máme jako doplněk k práci a k fotbalu.“

I proto se případný postup o další stupínek výš stále ještě řeší. „Ještě uvidíme, pro jakou soutěž se s předsedou rozhodneme. Stále to je a delší dobu ještě bude v jednání. Nic ještě není jisté,“ doplnil.

Mezi jedny z opor patřil velezkušený 32letý kapitán Matěj Marič, který zná velké zápasy z pražské Dukly či z ČFL v dresu Brozan. „V průběhu sezóny jsme doplnili tým o další posily a já v tu chvíli věděl, že si všechno sedlo do konečné skládačky, v níž měl každý hráč v týmu nějakou roli,“ popsal jeden z klíčových momentů ročníku, po němž začal věřit v celkové prvenství.

„Výsledek toho všeho? Tvrdá dřina po celou sezónu vyšperkovaná posledním zápasem před neskutečnou diváckou kulisou v hale Pod Lipou,“ vylovil z paměti stále ještě čerstvý zážitek. „Ostatně proto to hrajeme, aby se diváci bavili,“ dodal bleskově vzápětí.

Právě poslední střípek vítězné mozaiky, kdy Roudnice před zaplněnou halou přejela do té doby vedoucí Dalmach Turnov 6:2 a v poslední možné chvíli ho přeskočila na zlatý stupínek, zůstane mnohým hráčům v hlavách do smrti. „Žádnou motivační prémii jsem do kabiny nevypisoval, nebylo to potřeba. Jsme dost zkušený tým a každý věděl, o co se hraje. Pro taková vítězství to všichni děláme,“ zdůraznil Marič.

Právě roudnická hala je ale jedním ze závaží, které se houpe na rozhodovací váze postupu do 2. ligy. Starý objekt měl výjimku už na divizi, ve druhé nejvyšší soutěži už by nejspíš neprošel a Roudničtí by tak museli hrát v azylu. Ten nejbližší je v Lovosicích. Jak se rozhodnou?