Kde nastal zlom, kdy se ze studenta výtvarného umění stal člověk, který propadl sportu?
Na střední škole v Novém Boru, kde jsem studoval obor sklářský průmysl, jsme měli každou středu odpoledne možnost navštěvovat bazén v České Lípě, kde měla škola pronajatou dráhu pro účely kondičního plavání. Ve škole se na nástěnce vedl žebříček nejrychlejších plavců na 50 metrů volným způsobem a jelikož mám soutěživého ducha, chtěl jsem patřit mezi nejlepší. Poctivě jsem trénoval každou středu a brzy jsem se dostal na přední příčky, tabulku ale stále vedl náš učitel tělocviku. Začal jsem tedy jezdit do bazénu každý den po škole na hodiny veřejnosti, v televizi jsem sledoval plavecké soutěže, abych okoukal techniku.

To zní, jako byste rázem plavání propadl…
Ano, v podstatě jsem tak nějak zjistil, že jsem se do plavání zbláznil. Pokoušel jsem se dostat do českolipského plaveckého oddílu, ale tam o mě nebyl zájem. Povedlo se mi to ale v Lovosicích, a jelikož jsem jezdil na víkendy domů, navštěvoval jsem každý pátek hodiny závodního plavání. První příčka ve školním žebříčku se časem stala samozřejmostí, brzy jsem se začal objevovat na medailových umístěních v závodech okresního, krajského i pohárového charakteru.

Jak jste se dostal od plavání k atletice?
Se závodním plaváním jsem měl bohužel jeden zcela zásadní problém. Angíny a opakované záněty nosohltanu. Celkem dost často jsem marodil a nemohl trénovat. Po střední škole jsem se hlásil na fakultu tělesné výchovy a sportu, a začal jsem se připravovat na přijímací zkoušky. Když jsem byl v lovosickém atletickém oddílu otestován na disciplínu běh na 100 metrů, de facto přes noc jsem se stal registrovaným závodníkem a začal soutěžit ve 2. lize za ASK Lovosice jako sprintér a překážkář.

Fotbal ilustrační
Kdo kam zamířil ve volném přestupovém okně? Máme tučný seznam fotbalistů!

Umění už vás nezajímalo?
Výtvarná činnost byla upozaděna, i když jsem párkrát ilustroval některé sportovní publikace, zejména učebnice, a podílel se na několika dokreslovacích pracích komiksů pro nakladatelství Comics Centrum. Výtvarnou činnost dnes vykonávám příležitostně jako prostředek pro relaxaci ve volném čase.

Máte raději dlouhé tratě nebo ty kratší?
To nedokážu přesně říct. Sprinterské disciplíny vnímám jako projev exploze nahromaděné síly, rychlosti a reakci, preciznosti cyklického pohybu, zatímco dlouhé tratě jsou o výdrži, o taktice. A já mám rád obojí. Na krátkých tratích mě fascinuje ta rychlost, na dlouhých zase schopnost těla, odolávat únavě. Řekl bych to asi tak, že na dráze mám raději sprinty, pokud jde o delší trasu někde v přírodě, pak je vytrvalostní běh vítězem.

Věnujete se také fitness, to se dá všechno stíhat?
Pokud se věnujete sprinterským disciplínám, ať už je to atletika nebo plavání, bez cvičení v posilovně se neobejdete. Dá se tedy říci, že atletika a jisté posilovací metody cvičení ve fitness centrech jsou silně provázány a propojeny. Z toho plyne, že výrazný svalový reliéf běžce sprintera je jakýmsi výsledkem dobře prováděného tréninkového procesu. Pokud bychom se bavili o kulturistice, tak tam propojení s během a plaváním lze brát spíše jako prostředek pro relaxaci a rozvoj základní aerobní zdatnosti sportovce, ale to není můj případ.

Vyjádříte se k rivalitě se Štěpánem Šetkem, trenérem a předsedou plaveckého oddílu v Litoměřicích?
Několikrát jsme se setkali na plaveckých závodech, zejména na mé oblíbené trati 100 metrů prsa. Užili jsme si spolu nějaké ty souboje v boji o bednu. Štěpán se později v rámci vysokoškolských studií objevil u nás v Lovosicích na běžeckém oválu, kde jsme si spolu několikrát zatrénovali. Nyní se potkáváme na různých běžeckých závodech v terénu a vždy si fajn zasoutěžíme.

Pavel Horák se vrací z německé bundesligy na českou scénu. Od září bude hvězdnou posilou Lovosic.
Lovce posílí super hvězda Horák! Chci domů a láká mě vize, ví vítěz Ligy mistrů

Jste také trenérem atletiky, jak je na tom naše mládež s fyzickou aktivitou?
Řekl bych, že celkem dobře. V dnešní době tu máme hodně lákadel v podobě mobilních telefonů a podobně. I přesto dost často vidím mladistvé běhat v parku, či si hrát na prolézačkách v obytných zónách, jezdit na kole, v zimě lyžovat na horách. Protože mám celkem rozhled, vidím, že sportovní kluby v Lovosicích mají stále přísun nových dětí. Ať je to házená, basketbal, kopaná, florbal, atletika, plavání, krasobruslení, nebo karate.

Jako sportovec jste tedy s tímto stavem spokojený…
Ne tak docela. Co vidím jako problém je horší všeobecná a všestranná pohybová gramotnost dětí. Mnoho jich, ať už ve škole, či ve sportovním oddílu, nezvládá základní věci jako je kotoul vřed, vzad, přemet stranou, stojku, šplh na tyči, nebo jednoduchý základní přeskok. Myslím, že tyto pohybové věci je potřeba s dětmi dělat především na prvním stupni základních škol, později se už jen prohlubuje strach a nejistota. Děti se pak mohou dostávat do ústraní, nevěřit si, stydět se a dostávat se do zbytečných problémů v rámci participace a sociální interakce daného kolektivu.

AUTOR: JAKUB VÍTEK