„Nové auto je jako štěně bulteriéra, které je totálně na redbullu,“ říká šéfkonstruktér roudnického týmu David Vršecký, jehož rukama prošel každičký šroubek.

Jaké pocity ve vás vyvolává nový stroj?
Jsem nadšený. Je to neřízená střela, která dělá něco se strašnou energií, ale nikdo ještě pořádně neví co. Musíme auto zklidnit a vše nakoncentrovat do nejrychlejšího času. Jsem přesvědčený o tom, že to auto bude rychlé. Musíme se ale naučit zacházet s variabilitou nastavení, které je čtyřikrát větší než na starém autu. Tam jsme byli na limitu.

Závoďák jste plánovali nasadit už během loňské sezony. Proč k tomu nedošlo?
Je pravda, že se to trošku táhlo. Hrotili jsme to až do úplně poslední chvíle. To auto se dá postavit mnohem rychleji, ale také mnohem hůř. Chtěli jsme mít všechno domazlené do detailů. Ne že to bude jen pěkné, ale i funkční.

Na první pohled vypadá nové auto úplně stejně jako starý model. Takže změny jsou ukryté pod kapotou?
Plasty jsou na 99 procent stejné jako na starém autu, akorát haubna je trošku poupravená. Ale všechno, co je pod kabinou, je kompletně jiné a nové. I posed je přepracovaný, od pedálů až po volant. Všechno se vyrábělo s plnou koncentrací na to, aby to bylo funkční a variabilně nastavitelné. A také pěkné, aby se nám to líbilo, měli jsme z toho radost (úsměv).

To se soudě podle vašeho nadšeného vyprávění povedlo…
Jsem z toho opravdu nadšený, ale ještě nás čeká spoustu práce. Jestli si někdo myslí, že přiveze nové auto a po třech dnech testování odjedeme s o vteřinu rychlejším časem, tak to prostě není. Staré auto jsme mazlili spoustu let. Nové auto možná bude i o jiné stopě, až takové rozdíly tam jsou. Budeme se s tím muset učit, ale věřím, že výsledek stojí za to. Potenciál tam je veliký.

Nový vůz jste nevyzkoušeli v závodě. Nejdete trochu do rizika?
Je to jako se starým softwarem, který člověk používá a je na něj zvyklý. Najednou přijde nový upgrade, který je lepší. Všichni to vědí, ale nikomu se s tím nechce dělat, protože to stojí spoustu energie. Ale ve chvíli, kdy se s tím naučíte, tak jste dál a je to lepší. To je přesně tohle auto. Pro všechny je to náročnější, ale výsledný bod bude mnohem dál. Je to o každé jízdě. Všechny poznatky vyhodnocujeme a posouváme se dál.

Jak dlouho jste na něm pracovali?
Asi rok a půl, možná ke dvou letům. Tohle auto je dělané od šroubku. Když si vezmu, kolik práce bylo na každém dílu, kolik lidí to mělo v ruce, kolik lidí se tím zabývalo, než vůbec vznikla myšlenka, jak to bude vypadat. To je neskutečné. Dá se to samozřejmě nějak splácat a ono to pak funguje, ale my máme auto kompletně ve 3D a cokoliv změnit je teď daleko jednodušší než na starém autě.

Nezlákalo vás svezení v novém autě k návratu na evropské okruhy?
Ani ne. Moc jsem se těšil, až si sednu do nového auta a vyzkouším si to na vlastní kůži. Ale závodního vyžití nám dost v Číně (úsměv). Navíc mě dost prudí záda. Závodit v takové náloži jako dřív se mi moc nechce.