Nejraději mám Přestavlky, skvělý lesní okruh, říká Petr Cmunt

Vím o vás, že závodíte na Ústecku, Litoměřicku i Českolipsku. Účastníte se i jiných závodů?
Jezdíme po celé České republice, letos jsme jezdili i přes koronavirus na akce z Českého poháru v dlouhém silničním poháru i na Xterru. Tady na Českolipsku máme také kvalitní konkurenci, ale žádný multisportovní seriál jako je Král Středohoří tu není, tak objíždíme v rámci tréninku i další regiony.

Předpokládám, že na závodech potkáváte stejné soupeře. Jaké spolu máte vztahy, jste nepřátelé?
Nepřátelé rozhodně ne, občas jen soupeři, ale spíš jsem rád za normální lidi, které baví to, co mě. Pokud jde o hobby seriály, tak jsme jedna velká rodina. Nějaké napětí před závody je, ale spíše se rádi vidíme a jdeme si zazávodit, pokecat a upustit trochu páry (smích).

Cítíte se spíše jako běžec, cyklista, plavec nebo triatlet?
To, že mi nejde plavání, bych chtěl svést na levé ruce (smích). Spíš nejsem žádný tréninkový dříč a začal jsem s plaváním pozdě, takže ztrátu už nedoženu, i kdybych chtěl. Takže plavec rozhodně ne, běžec možná, ale nejlépe se cítím v sedle, takže bych se přikláněl nejvíc k cyklistovi.

Nepřemýšlel jste o tom, že byste se věnoval jen některé z těchto částí?
Nejdříve jsem jen běhal, rodiče mě ve sportu podporovali, ale cyklistika jim přišla hodně finančně náročná, takže s tou jsem začal až později. Dvě disciplíny, kolo a běh, jsou super, ale duatlon se v České republice moc nenosí, takže jsem byl „donucen“ začít plavat a dělat triatlon.

Jak důležitá je pro vás podpora rodiny?
Rodiče mě ke sportu vedli už když jsem byl malý. Nevím, jestli mám pro to dispozice, ale myslím, že bych ke sportu došel i sám. Taťka byl vždycky rád, že nedělám blbosti a nechodím ven s žádnou partičkou, hlavně v pubertě byl rád, že si jdu svou cestou. To si myslím, že je pro mladistvé rozhodující období, každý se hledá, i já to tak měl, a našel se ve sportu a umění. Oba rodiče mě podporují. Později, až budu mít sám rodinu, budu šťastný za to, že se Štěpánkou oba sportujeme a povedeme své děti stejným směrem. Myslím si, že pohyb určitě patří ke zdravému životnímu stylu.

Závody objíždíte sám nebo vám někdo dělá doprovod?
Jezdíme spolu s přítelkyní. Tedy nevím, jestli dělá doprovod Štěpánka mně nebo poslední dobou spíše já jí, protože trénuje více než já. Pokud jde o počet závodů, tak zatím vedu já (úsměv). Servis mi dělá Radek Švarc z Cyklofantoci Česká Lípa. Občas jedeme ve třech společně s bráchou, který je také úspěšný závoďák. Na některých závodech nám dělají společnost i rodiče, kteří fandí.

Zmínil jste Krále Středohoří. Který z jeho závodů je váš nejoblíbenější?
Nejraději mám Přestavlky, je to parádní okruh v lese. Nic moc těžkého, ale dobře jezdivá trať a pořadatelé to mají vždy vyšperkované. Nesmím opomenout rodinnou atmosféru, která je na každém závodu ze seriálu Krále Středohoří.

Jakým způsobem se vás tedy dotkla pandemie koronaviru?
Byly zavřené bazény a sportoviště, ale do bazénu jsem stejně moc nechodil, to ranilo hlavně mou přítelkyni Štěpánku. Když bylo fajn počasí, tak jsme trénovali hlavně venku. Pozitivní na tom bylo, že jsem nechodil do práce a mohl tak víc trénovat a věnovat se tomu, co mě baví, takže jsme jezdili do lesa na dřevo a na zahradě jsem vyřezával. Hlavně ze začátku jsme se báli, protože jsme neměli dostatek informace a nikdo nevěděl, co má dělat, ale na vesnici panika nebyla (úsměv).

Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Za největší úspěch možná považuji loňské druhé celkové umístění v Duatlonu Krušnoman za Lukášem Kočařem, celkové třetí místo na půlironmanu Pálava race. Loňské celkové třetí místo v poháru, hned za Soukupem a Vabrouškem a letošní třetí místo z Čechů na Xterra Czech a Ironman Moraviaman 2018 za 9 hodin a 42 minut. Loňské celkové sedmé místo na Czechmanovi. Čas 4 hodiny 21 minut, což si myslím, že je na neplavce dobré, protože jsem vylezl někde na 180. místě z vody (úsměv). Dále jsem získal celkové třetí místo na Author Český Ráj.

Udělal byste v dosavadní kariéře něco jinak?
V prvním ročníku střední školy jsem chodil na atletiku na Spartak Praha a tehdy mi ujel vlak. Nebavilo mě běhat dokolečka jak křeček na dráze, a tak jsem toho ani ne po půl roce nechal. Na druhou stranu to byl asi jediný moment v mé sportovní kariéře, kdy jsem opravdu trénoval (úsměv). Rozhodně bych se měl v průběhu sportování více protahovat, strečink je opravdu důležitý. Teď je mi 24 a a kvůli sportu a práci jsem velmi zkrácený, mám krátký krok a protahování je pro mě bolestivé utrpení.

Přihodilo se vám někdy nějaké zranění?
Sem tam nějaký ten škrábanec nebo odřenina, ale žádné velké zranění. V technických sjezdech jsem poseroutka a raději slezu, a pak do toho dupu do kopce. Jsem opatrný.

Jakou školu máte vystudovanou?
Mám vystudovanou uměleckou školu v Praze, obor umělecký řezbář, ale bohužel jsem si chtěl do začátku trochu vydělat a splnit si nějaké své sny a přichomýtl se ke škodovce. Dneska jsem tam přes tři roky a získávám odvahu odtamtud odejít a začít podnikat a naplno se věnovat tomu, co mám rád a co jsem studoval.

Je náročné skloubit závodění a práci?
Dělat práci na třísměnný provoz, do toho vyřezávat, trénovat tři disciplíny a o víkendech závodit, to bývá kolikrát honička. Párkrát se mi i stalo, že jsem musel absolvovat svůj oblíbený závod po noční, protože jich mám hodně a nechci se kvůli špatné práci vzdát něčeho, co mám rád. Jsem asi trochu tvrdohlavý (úsměv).

Vraťme se k vašim sportovním začátkům. Jaké na ně máte vzpomínky?
Od malička jsem chodil na různé kroužky do Domova dětí a mládeže Smetanka v Novém Boru. Jedním z kroužků byla i atletika pod vedením pánů Choděry a Půčka. Nejdřív jsem sportoval kvůli rodičům, pak kvůli kamarádům a nakonec i kvůli sobě (úsměv).

Co vás bavilo nejvíce?
Nejvíc mě bavily různé společné sportovní hry v tělocvičně, běhali jsme branky kolem tělocvičny a předávali si štafetu. Také opičí dráha byla hrozně dobrá, snažil jsem se, abych byl co nejrychlejší a dali mě do skupiny k velkým. Bylo příjemné cítit se dospělejší.

To znamená, že kladný vztah ke sportu jste měl už od dětství?
Rád jsem se hýbal už od dětství a pamatuji si, že jsem na základní škole vždycky huboval, že nemáme více hodin tělocviku. Nikdy jsem moc nebyl na kolektivní sporty, ale vybíjená byla na základní škole moje. Neuměl jsem sice moc chytat, ale byl jsem mrštný a dobře se vyhýbal a ránu s míčem jsem měl pěknou.

Máte sportování v rodině?
Sportování v rodině příliš nemám. Mamka začala běhat teprve nedávno a taťka dříve posiloval, udržoval se v kondici a cvičil i bojové umění, ale o triatlon nešlo.

Vzpomenete si, kdy jste se účastnil první soutěže?
Když pominu nějaké sportovní události na základní škole, tak první svůj diplom mám z okresní běžecké ligy z běhu městem v Jablonné v Podještědí z roku 2004, kdy mi bylo 8 let. Myslím, že to byla kategorie nejmladších žáků.

Sledujete také sport v televizi?
Rád sleduji v televizi cyklokros, sice jsem žádný cyklokrosový závod ještě nejel, ale v televizi se mi to zdá hodně koukatelné. Dívám se s oblibou i na kolektivní sporty a kromě fotbalu se dívám snad na všechno.

Chystáte se závodit v zahraničí?
Chystáme se na Xterru do Chorvatska, do Žitavy, kterou máme kousek a nakonec na mistrovství světa na Maui, na které jsme si letos konečně vyjeli místo na domácí Xterre v Prachaticích.

Jaké jsou vaše závodní cíle pro rok 2021?
Máme takový malý sen a doufám, že i uskutečnitelný. Letět na Xterra Hawaii na mistrovství světa a bojovat o přední příčky v Age group.