Nadějný borec z Vrbičan už toho stihl do srpna celkem dost, objevil se mj. před koncem školního roku i ve výpravě Ústeckého kraje na Olympiádě dětí a mládeže v Brně. Tam dopadl nejlépe ve scratchi (2. místo).

Podobné výsledky ale „nespadnou“ z nebe, je potřeba si máknout. „Trénink mám každý den, ale asi tak třikrát týdně jezdím i na Duklu,“ prozrazuje cyklista, který s kolem začínal v CK Slavoj Terezín. Před časem přešel do Dukly, kde našel ještě lepší podmínky.

„Posilování, protahování a podobné věci děláme přes léto také doma, ale na Dukle k tomu pak v zimní přípravě přidají i všechno ostatní, tedy bazén a podobně. Je to ale samozřejmě náročné na čas, právě v zimě se jezdí v pátek v podstatě na otočku na dráhu do Vídně, protože u nás pořádná krytá hala není,“ říká otec Vladimír Čepek.

Ten musí plnit i roli týmového mechanika, řidiče a logistika v jedné osobě. Když Martin najezdí ročně 12 000 kilometrů, minimálně podobnou porci musí zvládnout také doprovod. Ať už na kole, či za volantem. Spíš ještě mnohem víc. „Dřív jsme s ním jezdili tréninky na kole, to už teď nejde. Koupili jsme raději skútr, abychom mu stačili.“

I kvůli cyklistice přestoupil Martin Čepek na školu do Brozan. „Vedení i třídní mi vycházejí hodně vstříc, bez toho bych to nemohl dělat. Zatím to zvládám, snad to tak bude i dál.“
Kromě dráhy jezdí i ostatní cyklistické disciplíny. „Na silnici jsem byl celkově devátý v Českém poháru.“ A zkušenosti z oválů se mu tam hodí. „Zlepšil se v dojezdech, kde se jede loket na loket,“ prozrazuje hlava rodiny. Jen doplňkově se Čepek rozjede do terénu s bikem, ale cyklokros bude mít v přípravě své místo. „Kvůli technice,“ vysvětluje otec, který je rád, že po dceři se cyklistice věnuje i syn.

Ten zatím sleduje své vzory jen u televize. „Fandím Saganovi. A samozřejmě bych se jednou rád probojoval do reprezentace a jezdil s nejlepšími. Kdo by také nechtěl?“