Do Francie pojedete ve čtvrtek autobusem. Jak se na náročnou cestu připravujete?
Bude to snad v pohodě, hlavně ať dobře dorazíme. Cesta autobusem mi nijak nevadí, i když letadlem by to bylo pohodlnější. (úsměv) Je to celkem daleko, až na jihu Francie. Budu se snažit spát, protože jedeme částečně přes noc; jinak si beru i učení, sluchátka s hudbou.

Vy jste dlouho nevěděla, jestli se vůbec nějaká mezinárodní akce bude konat. To by znamenalo, že kariéru završíte bez možnosti rozloučit se na nejvyšším fóru. Prožívala jste to?
Už jsem si myslela, že nic nebude. Nejdříve mělo být mistrovství světa, které se pak změnilo na mistrovství Evropy, protože Australané, Rusové a další mají zakázaný výjezd, a tak zbyli závodníci evropští. Kvůli covidu jsem se ale bála i o tu Evropu. Mistrovství světa se tak bude konat až za rok. V singlové kariéře se tam už nedostanu, o víkendu se rozloučím. Šance pak bude v kategorii performance, které bych se chtěla ještě účastnit.

Jak jste na vrcholnou soutěž připravená?
Chodila jsem na tréninky v Praze a v Lounech, podle toho, jak to vyšlo se školou. Ale s ní jsem to vybruslila dobře, teď se těším, že jí budu mít trošku méně. (úsměv) Jinak to byla taková klasická příprava. V Praze jsem ale byla bez trenérky, což bylo někdy náročnější. Ale s mojí trenérkou Jitkou Hofmannovou u jsme měly plán, podle kterého jsme jely.

Povedly se vám i nějaké domácí závody?
Na podzim nám začaly závody nominační i mistrovství republiky. A můžu se pochlubit, že jsme v performance i v singlu vyhrály všechny závody.

Slavnostní vyhlášení Sportovce regionu za rok 2019 v lounském divadle
Aerobičky Citová a Jánská: Ze začátku jsme se rády neměly. Žárlily jsme na sebe

Věříte proto, že víkendové loučení skončí medailí?
Já vždycky říkám, že očekávání jsou základem zklamání. Jen si přeju, aby vše proběhlo v klidu a zdraví, aby byla super atmosféra a všichni si to užili. Co se týče umístění, tak bych si ráda odvezla medaili, ale to každý. (smích) Nerada takhle předvídám, nechci to zakřiknout. Zajedu co budu v daný okamžik schopná, zbytek je na rozhodčích. Myslím, že rozložení sil je plus minus stejné, nebo alespoň podobné.

Co vás vlastně vedlo k ukončení aktivní kariéry v nejprestižnější kategorii, ze které máte tituly mistryně světa, Evropy a republiky?
Důvodů je víc. Těžko se to dá skloubit se školou. A také už bych chtěla dělat něco jiného, přesunout se na druhou stranu. Ale teď ne Evropě nebude kategorie fitness, tak bychom performance chtěly ukončit až příští rok, dotáhnout to také do konce.

Nehrálo ve vašem rozhodnutí roli i to, že máte přítele, že byste už chtěla rodinu?
Vůbec ne. Přítel je pro mě velká podpora. Na pražských trénincích mě dokonce trénoval, abych tam nemusela být úplně sama. Už je zasvěcený, tak zhruba ví, na co koukat. Na závodech je na mě pyšný. Čas na sebe máme a rodinu až po škole. (úsměv)

Přemlouval vás někdo, ať ještě pokračujete?
Mamka mi říkala, že bych ještě mohla závodit, ale já to cítím takhle. Určitě vás mrzí, že ten zlatý hattrick na mistrovství světa nedáte… Mrzí mě to. Všichni o tom mluvili a nic z toho. (smích) Jsem soutěživá a hattrick zní moc dobře. Ale nedá se nic dělat.

Když se ohlédnete za svou kariérou, jaké máte pocity?
Jsem neskutečně hrdá na všechno, co jsem dokázala. Nejen v medailích, ale celkově. Naučila jsem se spoustu věcí, které mi otevřely možnosti i po skončení závodění. Ráda předávám své zkušenosti dál a moc mě to baví.

Takže zkusíte být u sportovního aerobiku jako trenérka, rozhodčí?
Začala jsem se vzdělávat na pozici rozhodčí, tam bych to chtěla dotáhnout. Ráda bych pořádala nějakým způsobem semináře, kde bych předávala, co umím.

A co vysoká škola, jak vám to jde?
Řekla bych, že jsem takový průměr třídy, takže asi dobrý. (smích) Zkoušky mám. Teď na mě čekají státnice. Fyzioterapie mě baví, je to neskutečně variabilní obor.