Jedním z nich, který prošel i místním Sportovním centrem mládeže, je rozehrávač Slunety Ústí nad Labem Michal Šotnar (ročník 1992), mj. medailista z evropských šampionátů U18 a U20.

Jak jste spokojený s výkony svého týmu v letošní sezóně?

Na to, že jsme nově poskládaný tým, jsme podle mého názoru zvládli základní část dobře. Chybělo nám pouze jedno vítězství od postupu do skupiny A1. Cíl jsme bohužel nesplnili, ale v letošní konkurenci a vyrovnanosti Kooperativa NBL, je 11 výher po základní části slušný výsledek. Takže celkově s výkony můžeme být spokojeni.

V posledních kolech předvádíte velmi dobré a stabilní výkony, dozvuky zranění kotníku a ruky jsou již definitivně pryč?

V utkáních mě už žádné zranění nelimituje, i když po náročných utkáních kotník ještě trochu cítím. Ale pomocí speciálních cviků, které cvičím každý den, se vše neustále zlepšuje.

V letošním roce jste zapojen do projektu Slavoje Basketbal do školek. Můžete popsat dosavadní zkušenosti z tréninků nejmenších dětí v Litoměřicích?

Tréninky s nejmenšími mě hodně baví. Mám na to vyhrazený čas, a to vždy ve čtvrtek ráno. Na tyto tréninky se vždycky velmi těším a beru to také jako určitou pomoc svému mateřskému klubu. V neposlední řadě tuto činnost vnímám i jako příjemné odreagování od vrcholového basketbalu.

Máte roční dceru Ellinku, jak zvládáte skloubit otcovství s basketbalem?

Pro rodinný život je profesionální sport ideální, alespoň je to tak tedy v mém případě. Mimo tréninky a utkání mám hodně času na rodinu. Bydlíme v Litoměřicích, kde mám také zbytek své rodiny, a na tréninky do Ústí dojíždím. Vždy se po basketu domů těším a čas strávený s rodinou je pro mě vždy za odměnu. Především, když se ve sportu občas nedaří, tak dokážu vypnout a basketbal díky rodině neřešit.

Jan Šotnar