Až do poslední chvíle nevěděl, jestli mu pooperační stav umožní závodit. Úřadující evropský šampion Adam Lacko i přes silnou bolest zjizveného břicha usedl za volant svého tahače a v úvodním podniku sezony v italském Misanu vyválčil dvě druhá místa. „Já nejsem fňukna, i když se to říká,“ mrknul dobře naladěný pilot roudnické Buggyry, když v chládku bilancoval žhavý italský víkend.

Adame, kdy jste si řekl, že do toho na sto procent jdete?
Jel jsem sem s tím, že jsem věřil, že pojedu. Jak jsem se poprvé svezl, tak jsem věděl, že to půjde. Nejhorší je do auta vlézt, to bolí. Ale jak už sedím, tak je to dobré. Když byl restart závodu a museli jsme v autě sedět dvě hodiny v kuse, tak to bylo hrozný. Na sluníčku bylo čtyřiceti stupňů a v autě kolem šedesáti. To se mi pak z toho vylézalo hodně blbě. Samozřejmě radost z umístění bolest trochu eliminovala. Druhý den už to ale bolelo hodně. Mám toho až až.

Nakonec jste rád, že jste se do toho vrhnul a závodil, co?
Na to, že jsme nevěděli, jestli to vůbec dám, tak to dopadlo hodně dobře. Dvě druhá místa, to je pecka. V neděli jsme sice měli smůlu, ale nějaké body jsme posbírali. Celkově to beru jako úspěch, že jsme celý víkend vůbec odjeli.

Limitovalo vás nějak operované břicho při jízdě?
V autě mi to nevadilo. Při závodu ti naběhne adrenalin a bolest necítíš. Ale v depu jsem si musel dávat pozor na lidi, protože asi čtyřikrát se mi stalo, že někdo přišel a poklepal mě po břiše. To v tomhle stavu není košer (smích).


V neděli jste zažil tvrdou kolizi. Zatrnulo vám?
Dostal jsem ránu zezadu i zepředu a ohnul se přední i zadní rám. Byla to fakt řacha, spadly mi ruce z volantu, upadly monitory a urvalo se čidlo na rychlost. Když jsem tu ránu dostal, tak mi v břiše píchlo, ale hned to odeznělo. Cítíš to, ale rozdýcháš to a jedeš dál.

Až se vás lékař zeptá, jestli může závodníkům doporučit jezdit i po operaci, tak mu to odkýváte?
Já doktorovi radši nic neřeknu (smích).

Byl kromě lékaře někdo, kdo vám start rozmlouval?
Nikdo, ani manželka (úsměv). Říkal jsem, že když mě to bude hodně bolet, tak nepojedu. Já nejsem fňukna. Pořád se o tom mluví, ale já nechci být za fňuknu. Je to moje práce a člověk se musí kousnout. Kdyby ze mě cákala krev, tak se na to vybodnu. Ale mně v uvozovkách nic nebylo.

Doma čekal na telefonu pilot David Vršecký, který byl připravený vás zastoupit. Byli jste spolu v kontaktu?
Nevolali jsme si. Kdybych mu zavolal, tak by to stejně nevzal (smích).

Soupeři o vašem stavu věděli?
Myslím, že jo. Jochen Hahn se mě na to ptal, tak mě aspoň neplácal do břicha nebo po zádech (smích). Saschovi Lenzovi jsem na stupních říkal, ať mě hlavně nepostříká šampusem nebo to bude pálit. Doufám, že v Maďarsku už o tom nebudu ani vědět.

Proběhne před dalšími závody nějaká rekonvalescence?
Běhat sice nemůžu, ale jinak budu fungovat normálně. Hned po příjezdu půjdu na sono, jestli se to nerozlezlo. Doufám, že ne a už se nebudu muset nechat znovu řezat.

Co úvodní víkend napověděl o soupeřích? Dva závody ze čtyř vyhrál Němec Hahn…
Jochen dopředu hlásil, že má nejrychlejší auto. My jsme se mu smáli, ale evidentně to tak je. Ti, co postavili nová auta, hodně zrychlili. V měřáku je deset aut ve vteřině, to nepamatuju. Bude to velký boj a asi budeme rádi, když skončíme do třetího místa. Není to o obhajobě titulu. Pojedeme co nejlíp a budeme se snažit skončit na bedně. Rozhoně to letos nebude nuda.