Přesně před rokem byla nucena mladá šermířka litoměřického Slavoje kvůli zdravotním komplikacím přerušit výborně rozjetou sezónu. Následoval několikaměsíční výpadek a letní příprava. Potom se však začaly dít věci.

Kateřina Došková zvítězila na turnaji kadetek a juniorek v Olomouci. Vydala se bojovat na Světový pohár juniorek do Bratislavy, objížděla evropské kadetské okruhy a podzimní část sezóny zakončila vítězstvím v Písku na společné soutěži kadetek a juniorek. Snový podzim, ovšem poslední turnaj se pro Doškovou nevyvíjel tak jednoznačně. Zápisy výsledků základních skupin neprozrazují žádné velké komplikace, pouhá jedna prohra 4:5 v první a 3:5 v druhé šestičlenné skupině. Katka se ale trápila, nemohla se dostat do tempa, nevycházely jí připravené akce a pomalu propadala apatii.

Každý sportovec to zná. Vše je ideální, zdraví, funkční materiál, dostatečně natrénováno a přesto se najednou nedaří. V těchto chvílích se ale pozná velikost osobnosti. Od léta Katka do své přípravy zařadila terapie jógy, učí se pracovat s dechem a meditací. Hodila za hlavu nervozitu, nejistotu a křečovitost základních skupin a do eliminací šla s cílem si šermování hlavně užívat. Bez větších komplikací se probojovala do finálové osmičky, kde hned narazila na favoritku celého turnaje Kateřinu Saligerovou, která vyhrála poslední seniorský turnaj.

Šermířku Slavoje už ale nic nemohlo zastavit. Od začátku duelu si nenechala karlovarskou závodnici bodově utéct, pracovala na nohách a zásah po zásahu začala navyšovat svůj náskok. Nakonec se její soupeřka musela sklonit nad Katčiným uměním, když ukončila zápas poměrem zásahů 15:11.

„Každé vítězství nad Saligerovou hodně potěší," zářila usměvavá Kateřina Došková. Od toho okamžiku byla v písecké hale už jen jedna žena. Další zápasy na cestě ke zlatu byly exhibicí krásného šermu. Nicol Moravcová z USK Praha si jistě dělala vyšší naděje než na pouhých šest zásahů, které se jí povedlo Katce dát. V boji o zlato na planši čekala další pražská šermířka, tentokrát ze Sportovního centra v Letňanech Alžběta Nevosadová. Rozjetá Kateřina Došková nebyla k udržení a nadějnou reprezentantku vyprovodila neuvěřitelným poměrem zásahů 15:5. Druhý společný turnaj kadetek a juniorek v sezóně a druhé zlato pro Kateřinu Doškovou a litoměřický šerm.

Senioři

Den před juniorkami se představili senioři. Česká reprezentace piluje formu před blížícími se hrami v Riu, a tak byla vidět kompletní reprezentační špička. Slavoj vyslal Michala Čupra, seniora Tomáše Krajsu, na zkušenou kadeta Ondru Strnada a „za odměnu" veterána Jiřího Bodó. Čupr nic nenechal náhodě a vletěl do turnaje jako uragán. Po základních skupinách byl první z 57 startujících. Úvodní eliminace vypadaly jako hokej mezi Kanadou a Pobřežím slonoviny.

Čupr versus Frajbiš z Dukly Praha 15:2. Čupr versus Balcar z Lokomotivy Teplice 15:2. Tímto suverénním způsobem se Čupr dostal do finálové osmičky, ve které nechyběli pravidelní účastníci Světových pohárů. Pod přímým dohledem trenéra Jiřího Suchého si bez problémů poradil s Habartou z Uherského Hradiště a vyřadil i překvapení turnaje pražského juniora Kristiana D´Amica 15:12. O zlatou medaili měl Čupr vyzvat Rubeše z Karlových Varů.

Zápas byl vyrovnaný a žádný ze šermířů neměl výraznější náskok. V poslední části Čupr o smolný zásah prohrával, když rozhodčí rozhodl o vzájemné nebojovnosti soupeřů a posunul duel do poslední minuty. Nakonec se ukázalo, že technické rozhodnutí mělo na výsledek zápasu klíčový vliv. Litoměřický borec byl nucen změnit taktiku, být aktivnější, protože pro vítězství bylo nutné dát dva zásahy. Čuprovi chyběl čas na delší přípravu každé akce a šermíř Lokomotivy této situace dokázal využít a vyhrál 12:5.

„Rubeš si zasloužil vyhrát už proto, že dokázal na jednom turnaji v eliminacích porazit takové šermíře, jakými jsou reprezentanti Jiří Beran a Richard Pokorný," konstatoval po zápase uznale stříbrný Michal Čupr.

Ostatní šermíři Slavoje předvedli také velmi dobrý výkon. Tomáš Krajsa vybojoval skvělé dvanácté místo, Ondřej Strnad osmnácté a veterán Jiří Bodó padesáté místo z celkových 57 seniorských kordistů.

Čuprův nejlepší výsledek letošního podzimu potěšil zejména trenéra Jiřího Suchého. Pod jeho vedením se Michal vrací ke stylu šermu, který ho v juniorech vynesl na příčky nejvyšší. Dále sice jezdí na povinné reprezentační tréninky do Prahy, ale zejména šermířskou školu absolvuje se svým litoměřickým trenérem.

Rozpočet šermířského oddílu Slavoje se nedá srovnávat s giganty, jakými jsou Dukla nebo USK Praha. Přesto oddíl prokazuje, že „na koleně" vychovává šermíře, se kterými musí všichni počítat. Ve všech věkových kategoriích od minižáků až po veterány jsou Litoměřičtí konkurenceschopní v evropském měřítku a přivážejí medaile téměř z každé republikové soutěže. O to smutnější je vztah Města Litoměřice k oddílu s pětapadesátiletou tradicí. „Obtížný hmyz", který si dovoluje něco chtít. Jenže litoměřický sport není jen judo a plné ochozy hokejových fanoušků.

Kvalita se sama neudělá a bez účasti na Světových pohárech nebudou mít šermíři potřebné mezinárodní zkušenosti. Vysílat kadety na evropské okruhy a mistrovství světa, seniory na Světové poháry a velké ceny není možné bez opravdové podpory města. Proč není radnice hrdá, že Litoměřice reprezentuje skutečná špička ve svém sportovním oboru? Ambice jsou ty nejvyšší, vítězit na domácích a mezinárodních soutěžích, získávat tituly mistrů republiky a vyhrávat české poháry. „I kdybychom uspořádali veřejnou sbírku a uspěli na olympiádě v Riu, tak by se zřejmě podpora omezila na darovanou knihu Dějiny Litoměřic," konstatují litoměřičtí kordisté.

Jaroslav Stehlík