„Michal byl jiná povaha, od začátku chtěl trénovat. Takový přístup je výjimečný i dnes," vzpomíná na začátky Suchý. Jeho svěřenec začal hodně brzy.

V kolika to bylo letech, Michale?
Opravdu hodně jsem to chtěl dělat, takže rodiče mě přivezli v době, kdy mi bylo takových pět, možná šest let. Trenér mi říkal, že jsem ještě malý a napoprvé mě nepřijali. Ale protože jsem stejně alespoň jednou za měsíc přijel, nakonec v první třídě svolili, že můžu začít.

To tě nelákal jiný sport?
Já předtím chodil jen na výtvarku, pak mě chytlo tohle. Od té doby jsem neuvažoval o ničem jiném.

Michal ČuprKdy přišel první úspěch?
Já měl největší radost, když jsem se dostal na první soutěž. Bylo to doma, byl jsem jen náhradníkem do družstva, ale nechali mě zašermovat jeden zápas s mistrem republiky Chaloupkou. Jak já byl nadšený. Kord jsem skoro neudržel, ovšem jako nejmenšímu mi všichni fandili. Prostě paráda. Sice jsem samozřejmě prohrál, ovšem jeden zásah jsem mu dal.

Úspěchy se nedostavily  hned, dříve to totiž bylo pro nováčky mnohem složitější.  Postupně jsem se ale dostával do osmiček, přišly diplomy a vše se završilo v roce 2002, kdy jsem skončil třetí na velkém  turnaji v Polsku. To byl takový první velký mezinárodní úspěch. No a za asi zatím největší považuji ty ze sezony 2009 – 2010. Byl jsem nejen první v Evropě, třetí na světě, ale vyhráli jsme i na republice, skončil jsem druhý v juniorech ve svěťáku. Postě skvělé.

V kadetech se mi předtím dařilo i vyhrát turnaje evropského okruhu, ale na ME a MS, kde jsem byl asi favoritem, to tak nevyšlo. Zato první medaili, stříbrnou, jsem tam získal v družstvech. To bylo v Itálii. Ale ten kov nebyl z individuálního závodu, takže jsem ho až tak neprožíval.

Co letošní sezona?
Jsem členem reprezentace,  účastním se Světových pohárů, ovšem je to hodně náročné. V minulé sezoně na soutěže jezdilo třeba 250 lidí, probojovat se výš je obtížné. Na mezinárodních turnajích jsem se už do 64 dostával. Bojuji o to, aby mohl jet na MS seniorů. Budou ještě tři velké soutěže –  MČR, SP a EP. Snažím se také o postup na  univerziádu, snad se dostanu na ME do 23 let.

Doma jsem v osmičce, nevím, zda se dostanu do první čtyřky, mohlo by to vyjít. I když reálněji to vidím až za rok. Tuhle sezonu už jsem získal nějaké body do žebříčku na menších turnajích, třeba v Dánsku. To se snad projeví v nasazování.

Kolik času věnuješ tréninku?
Na fyzičce se samozřejmě nejvíc pracuje v přípravném období. Sezona je ale dlouhá.    Svěťáky jsou od února, senioři teď mají hlavní závody v červenci a srpnu. Potřebujete mít rychlost, silné nohy, při lekcích s trenérem se zdokonalují akce, pak mám i volný šerm. Ve středu trénuji společně s repre v Praze, občas i ve čtvrtek. V zimě jsem v úterý a v pátek v Litoměřicích. Pondělky mám volnější, když nepočítám školu.

Co studuješ?
Jsem na UJEPu, Přírodovědecká fakulta, obor geografie.

Co chceš dělat v budoucnu?
Něco, aby to souviselo s tím, co dostuduji. Bavila by mě práce v terénu, ne někde u stolu.

Je někdo, kdo ti stylem vyloženě nesedí?
Samozřejmě jsou méně oblíbení borci. U nás třeba jednička Beran, má specifický styl. Ten den mi to musí sednou, aby to vyšlo. Ale porazit se dá každý. Nepříjemní jsou pro mě leváci, i na ty se však dá něco vymyslet.

Šermem se u nás asi uživit nedá?
Do seniorské kategorie určitě ne. Třeba ale Italové, Francouzi, ti to mají jako povolání, jsou u těch jejich karabiniérů. Pak je to vidět na výkonech. Člověk by musel být jedničkou, nebo ještě lépe, musel by dokázat vyhrávat Světové poháry v nějakých zajímavých destinacích. Když vyhrajete třeba v Kataru, je ta cena asi zajímavá. Ale načasovat formu speciálně na jeden turnaj není vůbec snadné. Nedokáže to asi nikdo.