Výjimkou je defenzivní opora I. B třídního Bezděkova (4. místo, 21 bodů) Jiří Řezníček (r. 1964), který při listopadovém derby s Lukavcem odehrál už pětistý mistrovský zápas za SK.

Ve svém současném povolání nemá Jiří Řezníček už tolik času na pravidelné udržování fyzické kondice.S fotbalem začínal místostarosta Roudnice nad Labem Pod lipou. „To už je ale tak dlouho, že si to ani pořádně nepamatuji. Mohlo to být někdy kolem první třídy, tedy v roce 1970 v tehdejším Spartaku Roudnice. Tam jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi a v roce 1982 jsem šel do zimní přípravy A týmu jako osmnáctiletý. No a od té doby jsem hrál za áčko. Měl jsem výhodu, že tenkrát platilo nějaké pravidlo o povinném startu mladých, takže já jsem společně s Martinem Laně a Milanem Gergelem nastupoval pravidelně."

V roudnickém dresu potkal spoustu skvělých spoluhráčů. „Hrál jsem opravdu asi se všemi těmi legendami 80. i 90. let, tedy třeba s Rosenkrancem, Zavadilem, Hrubým, Trnkou, Láďou Urbanem, který kopal přede mnou tenkrát běhavého halva (smích), celou ústeckou enklávou, zkrátka na koho si vzpomeneš, s tím jsem se potkal."

Na vojně si Řezníček zahrál přebor za VTJ Kbely, jinak působil až do roku 1993 v Roudnici, kde zažil divizní i třetiligové sezóny. „Pamatuji i postup z divize, který jsme si z prvního místa vykopali. A dobře si vzpomínám i na ten sestup. Tehdejší masér Jarda Betka mi stále vyčítal, že za to můžu. Kopal jsem už jako mlaďas penalty. No a jednu i proti Mostu za stavu 2:2. Byla asi 95. minuta, rozhodčí pískl nesmysl z půlky a já pálil na branku směrem k hale. Nedal jsem a my sestoupili na skóre. Ten bod by nás zachránil. Myslím, že tenkrát měla ta soutěž hodně dobrou úroveň, nikdo nechodil do zahraničí, všichni kopali doma. Bavilo to i diváky, vždyť jich chodilo přes dva tisíce."

Jiří Řezníček prošel rukama mnoha trenérů. „Těch byla spousta, namátkou Míra Mencl, Míra Štrupl, Bohouš Minařík, do dospělých si mě vytáhl Láďa Betka, ve výčtu nemůže chybět Ján Kudlička nejen kvůli svému osobitému vystupování a jednání. Na Bezděkově to pak byl Jarda Betka, který to táhl." Právě Bezděkov byl po Roudnici druhou zastávkou. Proč na prahu třicítky odešel? „Zakládal se tam v podstatě poloprofesionální klub, kde hráči trénovali i dopoledne. Stejně jako někteří jiní jsem dal přednost zaměstnání. Do Roudnice jsem se pak ještě dvakrát vrátil na hostování. A byl jsem také v Křešicích a Polepech, kde jsem hrál dokonce tvořivého záložníka. Jinak jsem nastupoval od mládí na pravém beku, pak jsem hrál patnáct let stopera a teď mě opět posunuli na kraj."

V soutěžních zápasech defenzivní oporu I. B třídního týmu nikdo nešetří.

Bezděkov kádr příliš neobměňuje. Řadu sezón hraje v podobném složení. Od I. A třídy přes krajský přebor až po současnou I. B třídu. A přitom stále patří k nejlepším. „Nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Ale když si vezmeme třeba naši obranu, tak já 51 let, kluci na stoperu kolem 35, bek 38. To je asi něco špatně, že jsme zase tak vpředu. Nejlepší fotbal u nás předvedlo Dubí, které je paradoxně dole. Bohužel mladí se nehrnou. Hlavně si myslí, že můžou přijít z dorostu a musí hned nastupovat v chlapech. Pokud nehrají, tak přestanou nebo odejdou do nižších soutěží. To zkrátka dříve nebývalo, každý si musel na svou šanci počkat."

Po sezóně by chtěl Řezníček s fotbalem skončit, i když si nechává otevřená zadní vrátka. „Hrát budu asi jen do léta. Na druhou stranu netvrdím, že bych si třeba někam níž ještě nešel kopnout. Ale je mi jasné, že když nebudu pravidelně trénovat, tak to nepůjde. Zdraví ale drží. Byl jsem jen jednou na operaci s kolenem, jinak nic. Nepočítám nějaký ten výron, natažené svaly. To už mám pořád."

Současný místostarosta Roudnice předtím vyučoval na gymnáziu němčinu a tělocvik. „Tam toho pohybu bylo samozřejmě mnohem víc. Tady v sedm ráno přijdu a v šest odejdu." Na trávníku se v kariéře potkal i se svými studenty. „Ve škole byly kolegyně překvapené, když mi někteří tykali. Třeba náš současný vedoucí týmu Tomáš Martan. Ten si to vyloženě užíval." (smích)