„Tak jsme ho skutečně nazvali,“ vzpomíná jedna z legend roudnického VK Vojta Válek. „Světlo světa opravdu spatřil před čtyřicítkou let.“

Kde jste pro První turnaj v roce vzali inspiraci?
V čase, kdy ve sportovní hale Pod lipou zdomácněli extraligoví volejbalisté z Odolena Vody. Kluci, kteří se trenérovi Evženu Krobovi tehdy nevešli do širšího kádru, se s námi dali do kupy. Slíbili jsme si, že uspořádáme na Štěpána turnaj. A protože jsme slib dodrželi, mohli jsme si připsat v roce 1969 premiérový start.

Netušili jste ovšem, že jste položili základ k dodnes fungující tradici.
Když jsem viděl ten zápal, tak jsem nepochyboval, že turnaj musí přečkat i zlé časy.

Vzpomenete si, kdo startoval v prvním ročníku?
Odolka, Čelákovice, študáci z pražské techniky a my.

Vzhledem k tomu, že si akce získala jméno, chtěli jste samozřejmě pokračovat.
Ano, a protože sportovní hala nebyla přes vánoční svátky v provozu a otevírala se na Silvestra, dohodli jsme se s jejím vedením, že budeme turnaj pořádat první sobotu jako První turnaj v roce.

Který z těch dosud odehraných ročníků byl nejpočetněji obeslaný?
Na přesný rok si už nevzpomenu. Vím jen, že to bylo v osmdesátých letech minulého století. To jsme zaregistrovali 34 přihlášek. Přitom jednotlivé celky nenastupovaly v ledasjakém složení.

Takovou porci celků jste zvládli během jediného víkendu?
Vedle dvou kurtů Pod lipou jsme měli k dispozici tři další v hale u zimáku a po jednom na gymnáziu a 3. ZŠ.

Vzpomenete si na to, kdo tenkrát odvezl vítěznou trofej?
Na vítěze se zapomenout nedá. Byla to totiž skoro kompletní extraligová Chemička Ústí. V jejím dresu se objevili nejlepší smečař Láďa Petlák, Šimek, nahrávač Petr Javůrek a další.

V minulých ročnících se u vás prý představili také mnozí reprezentanti. Kteří?
Až na nepatrné výjimky hráli u nás snad všichni. Vedle jmenovaných dál Zdeněk Kaláb, Míra Nekola, Karel Mojžíš, Lubor Mrklas, Bláha, bratři Koudelkové, Míša Vápenka i jeho sestra, Honza Buman, ale i nahravač VŠ, dnes trenér Zdeněk Pommer, Smolkové a řada jiných.

Bezmála po dvacítce let jste se vrátili letos Pod lípu. Proč?
Centrální kurt tu býval jeden. Dnes tu máme k dispozici díky městu hned tři.

Co dál pozitivně ovlivňuje skutečnost, že turnaj ani náhodou v čase hospodářské recese nekončí?
To, že nikdo nelituje vynaložené prostředky na to, aby si přijel popovídat s klukama a ženskýma z prima party.

Jak moc vám v tomhle ohledu pomáhá to, že turnaj je v kalendáři ČVS prezentován jako jedna ze zajímavých akcí roku?
Nejen po stránce informační víc než moc. Jak ti bývalí, ale i mladší k nám rovněž přijíždějí proto, že po svátcích se s chutí dokonale vyšťaví a pošlou k čertu nějakou tu tisícovku zbytečných kalorií.

Zájemci se vám sami hlásí v předstihu?
Hlásí, děvčata Hance Potočné a chlapi i mně jako hlavnímu organizátorovi, což zvládám s vydatnou pomocí všech ostatních.

Čeho si na akci nejvíc ceníte?
Toho, že nejde pouze o volejbal, ale i o společenskou záležitost. Po předání cen jsme letos poseděli na diskotéce. Nic z toho by nemělo své pokračování, kdybychom nenašli pochopení u basketbalistů a vedení radnice. To nám poskytlo na vybudování tří nových kurtů třicet, vedení Sokola deset a my sami jsme přispěli částkou patnáct tisíc korun – na sítě, lajnování apod. Nic jsme při vymezování těch nových ploch nechtěli šít horkou jehlou. Svěřili jsme tyhle práce odborníkům, kteří tady po srpnových povodních v roce 2002 položili novou palubovku z kvalitního kanadského šindele.

Za rok se sejdete znovu?
Stoprocentně. A v hojnějším zastoupení. Už proto, že na dobré cestě je to, že se vyřeší i problémy s městskou halou u zimního stadionu. Mohli bychom tak vzít v potaz mnohem víc přihlášek potencionálních zájemců.

Dokázali byste se jako organizátoři srovnat třeba i se čtyřicítkou celků?
Když jsme tento úkol zvládli v osmdesátých letech, proč bychom se s ním nevypořádali díky větším zkušenostem v roce 2010?

Autor: Mojmír Strachota