„Na tohle prvenství jsem se skutečně nadřel podstatně víc, než před těmi třemi roky,“ přiznal v úvodu Zdeněk Mlynář (30. 10. 1976).

Přestože vám to jezdí parádně, vypadl jste z reprezentace, s čímž jste se dodnes asi jen tak nesmířil.

Rád bych si na mistráku v Kolíně řekl znovu o nominaci na světový šampionát. Terezínským testem jsem si potvrdil, že na tom nejsem psychicky ani kondičně špatně. Přestože jde jen o dílčí výsledek, ukáže se v tom lepším, popřípadě horším světle až v přímé kolínské konfrontaci se Štybim (čti Štybar), Šimonem (čti Šimůnek) aj. Tamější trať by mně však mohla vyhovovat.

V roce 2004 jste zazářil jako vítěz Světového poháru. Kdo vás nyní pozorněji sledoval na trati v Bohušovické kotlině, musel si opět říct, že Mlynář má fazónu jako hrom.
Díky za uznání. Rozumně však vzato – cítím se skutečně tak, jak jsem naznačil. Parádně. Bude ale moc záležet na řadě okolností, zda Kolín zvládnu podle svých tajných představ a přání.

Pokořil jste v roce 2004 de Clerka, Nijse aj. To muselo být, a v podvědomí asi nadále je, cosi víc něž jakákoliv chemie.
Doopravdy mi nezůstaly jenom příjemné vzpomínky. Jsou tou nejvhodnější motivací. Už proto, že mi nadále nechybí konfrontace s těmi, s nimiž si to chci rozdat, abych je přesvědčil, že nejsem ještě ani zdaleka na odpis.

Kdo přesvědčil Mlynáře, aby zajel přímo z náročného italského soustředění do Terezína?
Především bezvadná parta lidí, která závod organizuje.

Dá se srovnat Bohušovická kotlina s mistrovskou tratí v Kolíně?
Domnívám se, že kolínská je náročnější na kondici.

Co ještě vás vedlo k tomu, že jste se i tentokrát objevil v Terezíně?
Neobvyklé a přitom fajnové loučení se starým rokem. Tentokrát mě překvapil nebývalý zájem příchozích i fandů. Taky fakt, že se tady sejdu se Sváťou Henkem. Vedl mě v silniční reprezentaci ČR. Máme si spolu pořád o čem povídat. Smekám i před Vaškem Burešem, Ottou Knotem aj. Takoví bafíci se nerodí každý den.

Co Terezín a rok 1994, kdy se Mlynář objevil na startu populárního ZMJ?
Prosadil jsem se tenkrát do desítky. V jedné z etap jsem skončil na bedně, dokonce jsem vedl i soutěž o nejlepšího vrchaře.

A pamatujete si ještě pokolikáté jste nyní startoval na Silvestrovském cyklokrosu?
Asi popáté. Tuším, že vedle zmiňovaných prvenství jsem ještě jednou dojel druhý.

Připomeňme si ještě jednou vaše odhodlání před Kolínem.
Terezín mě parádně nakopl. Pokusím se říct o nominaci na světový šampionát, který se jede 31. ledna v nizozemském Hoogerhaide. I tam je trať stejně rychlá jako tady v Bohušovické kotlině, což mi sedí.

Tvrdý povrch se v otázce taktiky rovná tomu, že kupředu vyráží hned smečka těch nejlepších. Zdá se, že i za takovýchto podmínek se cítíte jako ryba ve vodě.
Něco podobného přímo miluji. I při Silvestrovském cyklokrosu se tento scénář bezezbytku naplnil.

A vy jste ho dokonale využil.
Jak jste mohli vidět, nevezl jsem se, ale stejně jako ostatní jsme se na špici pravidelně střídali.

Zdá se, že pragmatické uvažování je vám vlastní. Oblékne tedy Mlynář po mistrovství v Kolíně znovu reprezentační dres?
Nebude zcela jistě vůbec jednoduché říct si o nominaci do Hoogerhaide, ale jsem zastáncem pravdy: Nikdy neříkej nikdy.

Po návratu z Itálie se cítíte nadupaný?
I na tréninku teď jezdím uvolněně a současně také rychle. Je to super. Moc si jen přeji, aby mi fazóna vydržela a navíc gradovala – hlavně o tomto víkendu v Kolíně.

Autor: Mojmír Strachota