Kdy a kde jsi začínala s fotbalem?
Myslím, že to bylo v šesti letech Pod lipou v Roudnici, kde jsem zůstala až do třinácti. Pak jsem šla do Sparty.

Za tu se ti v kategorii starších žaček dařilo…
Asi jo, mám dva mistrovské tituly.

Ve Spartě působíš i v současné době, kdy patříš do juniorského týmu. Na jakém postu nastupuješ?
Hraju ve středu zálohy. Tam jsem zvyklá už od mala.

Nepatříš mezi nejvyšší hráčky, nedělá ti problém prosazovat se proti těm urostlejším?
Ani ne, jsem zase obratnější a pokud můžu posoudit, těžím i ze solidní techniky.

A je nějaký nedostatek, kterého by ses ráda zbavila?
Určitě bych mohla vylepšit třeba hru hlavou.

Máš za sebou první start v dresu reprezentace do 17 let. Kde to bylo?
V Makedonii, kde se hrál první turnaj kvalifikační skupiny o postup na mistrovství Evropy.

Jak se vám dařilo?
Vyhrály jsme všechny zápasy a postoupily do druhé fáze. Na úvod jsme porazily Lotyšsko 10:1. To ale nebylo s příliš těžkým soupeřem. S Makedonií a Polskem už to bylo těžší, ale zvítězily jsme 2:1 a 2:0. Dokonce jsem se i trefila.

Máš nějaký fotbalový vzor?
Z kluků je to asi Pavel Nedvěd, z holek Pavlína Ščasná a také holky, co jsou ve Spartě v áčku – sestry Martínkovy.

Čekáš, že se prosadíš i do prvního týmu Sparty?
To samozřejmě ještě netuším, ale určitě bych moc chtěla. Stejně tak jako si zahrát i za české áčko, ale nejdříve se musím prosadit do devatenáctky, do základu Sparty. Je to ještě dlouhá cesta.

A máš nějaký fotbalový sen?
Zahrát si ve Švédsku, kde je asi nejkvalitnější ženská liga. Ale lákala by mě i Anglie.

Kolikrát týdně trénuješ?
Od září jsem na středním pedagogickém lyceu v Praze, kde mám fotbal v úterý, ve středu a ve čtvrtek, tréninky se Spartou pak v pondělí, ve středu a v pátek. Takže je to pět dnů v týdnu, někdy dvoufázově. No a o víkendech většinou hrajeme mistráky.

A jak si vedete?
Zatím jsme všechno vyhrály.

Kdo patří k největším konkurentkám?
Slavie, Plzeň, Slovácko.

Fotbal ti zabere dost času, podporuje tě rodina v tom, co děláš?
To musím potvrdit, zatím je to dobré.