„To se mi podařil husarský kousek, v zápase o postup do semifinále jsem porazil Ling Sika z Malajsie 3:2, a díky tomu získal bronz. Umístění mohlo být ještě lepší. Vedl jsem s bývalým reprezentantem Dánska Ranbergem 2:0 na sety a l0:8, ale přesto jsem prohrál 2:3. V deblu jsme s kolegou Fafkem skončili na pátém místě,“ prozradil stolní tenista, který před lety bojoval za litoměřickou Duklu (na Boženě).

Brněnský rodák začínal se stolním tenisem v Lokomotivě Brno, v 15 přestoupil do Spartaku KSB a společně s Chádkem a Krejčím vyhráli přebor dorostu v družstvech. Pak si Matějíček vyzkoušel i I. ligu mužů a byl rovněž nominován na MS jednotlivců, které se konalo v roce l962 v Praze.

„Následně jsem přestoupil zpět do Lokomotivy Brno a v sestavě Štěpánek, Chmelík, Šváb, Hýbner a já jsme získali titul mistra ČSSR v družstvech mužů. Podmínky pro vrcholový sport byly ale v Brně špatné. Všichni hráči odešli na Ostravsko, s výjimkou Švába, ten šel do Vlašimi. Hrál jsem krátce za VŽKG Ostrava. Pak jsem narukoval do Domažlic a čekal, že se splní slib o převelení zpět do Ostravy, kde jsem měl hrát pinec. Půl roku jsem čekal a stále nic. Tak jsem se naštval, napsal trenérovi, ten se kontaktoval s Mydlářem (tehdejší velitel útvaru – pozn. aut.) a během týdne v březnu 1968 jsem byl převelen do Litoměřic,“ popsal „přestupovou anabázi“ Matějíček.

„Za Duklu jsem hrál jen jednu sezonu, ale v sestavě Přemysl Fulín, Pavel Šimek, Zdeněk Chovančík, Josef Jirman, Karel Hrnčiřík a moje maličkost jsme skončili v I. lize na třetím místě. Medaili mám někde doma.“

V Litoměřicích však nadějný stolní tenista nezůstal. „Jezdili jsme odtud na soustředění do Jeseníku. Místní funkcionáři zlákali Šimka a mě, abychom pomohli udržet v Jeseníku na jeden až dva roky II. ligu. No vidíte, příští rok to bude už čtyřicet let, co jsem v Jeseníku. Mám dva syny, se kterými budeme hrát od nové sezony společně II. ligu v základní sestavě. Už se na to těším.“