Co se vlastně stalo?
V pátek 18. července jsem jel ráno na kole na trénink. V takovém esíčku jsem uklouzl na mokrých dlažebních kostkách. Upadl jsme přímo na rameno a bylo to – přetrhané vazy a zlomená klíční kost. Hned ten den jsem jel do litoměřické nemocnice, kde mě operovali. Bylo asi dobře, že to bylo tak rychlé.

Co bezprostředně po pádu? Převažovala bolest, nebo vztek, že šampionát je pryč?
Hned jsem si řekl, že jsem blbec. Měl jsem jet pomaleji.

Jak to se zraněním vypadá nyní?
Ve středu jsem byl na kontrole, vyndali mi stehy. Mám tři až čtyři týdny po operaci nosit ortézu. V září mi vyndají dráty a začnu chodit na rehabilitaci. Ale už je bohužel po sezoně, musím počkat na jaro.

Na šampionátu jste ovšem byl. Troufnete si odhadnout, jak byste v silné konkurenci skončil?
Možná jsem mohl získat i medaili. Třeba Tomáš Maslaňák skončil čtvrtý a já jsem tady doma lepší. Ale to je jen teorie. Stačí chybička a je to všechno jinak. To předvedl třeba nedávno v Polsku v mužích Ivan Pišvejc. Už to měl v kapse a nejednou pic.

Dostat se na potřebnou úroveň vyžaduje čas, kdy jste vůbec začínal s kanoistikou?
Na té vrcholové úrovni asi někdy kolem třinácti let, kdy jsem se na vodě přestál bát, udělal jsem konečně prvního eskymáka a začal také trénovat s lepšími závodníky, třeba s Ivanem Pišvejcem nebo Petrem Chládkem.

Do těch třinácti let vás žádný jiný sport nezaujal?
Zkoušel jsem tady v Dobříni fotbal, ale to bylo celkem o ničem. Spíš jsem od mládí tíhl k vodě. Táta, který dřív také jezdil, mě na ni bral od malinka. V kanoi jsem seděl už ve třech letech. Asi před rokem mě chytlo i kolo.

Přišly i první úspěchy, na který úspěch vzpomínáte?
Ve čtrnácti jsem vyhrál na republice starší žáky. No a pak mě ten sport opravdu začal bavit, začal jsem se zlepšovat. Časem jsem se dostal i do reprezentace.

A co letošní sezona?
Na mistrovství Evropy jsme skončili v hlídkách na druhém místě, ale závod jednotlivců mi nevyšel. Minul jsem předposlední branku, takže to bylo v pytli.

Trénujete v roudnické vorovce, vyhovuje vám?
Určitě, tenhle kanál se mi líbí. Je specifický v tom, že vracáky jsou jiné. Není to tady třeba jako v Tróji, kde je to v podstatě stejné. V Roudnici se dá natrénovat z těch našich kanálů asi nejvíc a nejlíp.

Kdo vás vede?
Většinou jsem sám, tady ani moc trenérů není. Snad jen o víkendech. Občas přijde Ivan Pišvejc. Já mám ale stejně tréninkové plány, v týdnu jezdím většinou vytrvalost, pak piluju techniku.

Čeká vás přestup do mužské kategorie. Dá se očekávat, že se budete chtít zlepšovat. K tomu jsou třeba asi i lepší podmínky.
Byl bych rád, kdybych se dostal do USK Praha.