„Vybral jsem si moc pěknou etapu, protože průjezdy přírodou v okolí Cínovce byly fantastické. Byl to ale moc zvláštní pocit, když jsem seděl v autě s rozhodčími a díval se na závod zezadu. Přijel jsem z Itálie předat ceny moc rád, protože s panem Henkem (ředitel závodu) mám dobrý vztah a určitě mám i dobré vzpomínky na tenhle závod.“
Co pro Romana Kreuzigera Závod míru znamená?
Abych řekl pravdu, Závod míru byl pro mě vždy takový druhý závod. Jako junior jsem měl vždy první cíl závod okolo Toskánska, který jsem vyhrál jako prvoročák, takže jako druhoročák jsem chtěl obhájit. K Závodu míru jsem měl respekt. Právě jako prvoročák jsem se tady zranil a měl opravdu velmi nepříjemný pád, takže do toho závodu jsem nastupoval s odstupem a trošku až strachem. Tenhle pocit se ale s etapami vzdálil a přešel. Závod míru je pro juniory v Čechách asi to největší, co může být. Neříkám, že tam byl tehdy tlak, ale určitě jsem měl tým, který mi byl vždy k dispozici, protože kluci věděli, že jsem byl v takové kondici, že jsem ten závod mohl vyhrát a ukázat se ve výborném světle tady na české scéně.
Znamenalo vítězství v ZMJ další výrazný postup v kariéře?
Nevím, jestli bych řekl, že to byl postup, ale určitě to byla část ze Světového poháru, který se počítal k mistrovství světa a k dalším pěti nebo šesti závodům. Řekněme si, že to byl dílčí úspěch k tomu, abych vyhrál Světový pohár.
Jak je Závod míru vnímán ve světě?
Nevím, jak to vnímají ostatní závodníci, ale určitě pro český nároďák, je to vždycky nejdůležitější závod a myslím si, že i závodníci by k tomu měli přistupovat, že je to první část sezony, tedy být tu vyladění ve své nejlepší formě. Teprve pak být připraveni na mistrovství republiky nebo reprezentačních akcích jako mistrovství světa nebo Evropy. Samozřejmě tenhle závod je jeden z těch, na kterém je důležité se prezentovat dobře, protože je to jeden z mála závodů, o kterých se píše a má dobrou reklamu. Ti kluci se tu mohou zviditelnit a pak se z juniorů dostat buď do PSK Whirlpool, do Sparty, či jiných týmů co tu jsou, nebo pokud mají štěstí a ukážou se opravdu dobře, tak se mohou dostat třeba i někam ven, protože ti sportovní ředitelé tu jsou.
Co chybí české cyklistice? Kde je potřeba přidat?
Vše je sice o penězích, ale také o zájmu. Je to o tom, že Šárka Záhrobská, která dokud jezdila padesátá, tak v televizi lyžování nebylo ani pět minut v roce. Od té doby, kdy byla Šárka mistryní světa, tak se o tom píše. Pokud i teď na Romandii, kde jsem zajel řekněme jeden z nejlepších českých výsledků, by na to netlačil táta a nedostal to do televize, tak v televizi ani nevěděli, že se takový závod jede. Samozřejmě by bylo potřeba mít kromě pár kamarádů novinářů, který o tom píší i trochu zájem médií, aby ti lidé o tom věděli a nebylo to jen tak, že výsledky se dostavují, ale ten zájem není. Když o vás nemají zájem média, tak k lidem se informace nedostanou a nikdo o úspěchu neví.“
Jak se daří teď v Itálii?
S postupem času, samozřejmě třiadvacítka byla přestupná stanice, teď dva roky byly takové, že jsem se ukazoval trochu méně a začínal se postupně prosazovat do toho profipelotonu, což mě samozřejmě těší. Tým mi dává možnost růstu, takže věřím, že to Kolem Romandie nebylo poslední slovo.
