Kwiatkowski nejspíš půjde ve stopách svých předchůdců, kteří se od juniorského Závodu míru odrazili k nebeským výškám a v seniorech se jejich jméno neztratilo. V pořadí 37. ročník Závodu míru juniorů napsal v neděli svou poslední kapitolu terezínskou etapou. V ní už se nic zásadního, pokud šlo o konečné pořadí, nestalo.
Velký favorit Polák Michal Kwiatkowski v průběhu celého ročníku na trati dlouhé bezmála pět set kilometrů totiž třikrát zvítězil, jednou byl třetí a neselhal ani v premiérové etapě z Děčína do Teplic. „Mám velkou radost, že se mi jako druhému závodníkovi v historii závodu podařilo zvítězit dvakrát,“ zamnul si ruce vítěz Michal Kwiatkowski, o jehož prvenství skutečně nebylo pochybností.
Jen Slovák Peter Sagan se ho snažil svléknout ze žlutého trikotu. „To bych ovšem musel mít lepší časovku. V té nevynikám,“ sypal si popel na hlavu sympatický Slovák, aby jeho trenér Vlado Hnát dodal: „Peter nemohl spoléhat na podporu týmu, jakou by potřeboval. Ještě v sobotní i nedělní etapě chtěl zvrátit teorii, ale ze zmíněných důvodů byl na všechno sám, a tudíž neměl šanci. Přesto si myslím, že jeho individuální výkon zasluhuje uznání.“
Škoda je, že v podobných souvislostech nemůžeme hodnotit výkon dvanáctky reprezentantů ČR. „Selhali jsme jako tým. Svou početní převahu jsme nedokázali prodat,“ nešetřili své svěřence svým kritickým pohledem trenéři české reprezentace Miroslav Sýkora spolu s vítězem ZMJ z roku 1988, svým kolegou Františkem Trkalem.
5. etapa (Terezín, 101 km): 1. Lietaer (Bel.) 2:41:50, 2. Kwiatkowski (Pol.) +00:17, 3. Sagan (SR) +00:17, …14. Danačík (ČR) +00:53.
Celkové pořadí: 1. Kwiatkowski, 2. Sagan, 3. Lietaer.
Ani trochu nenadsazují
Terezín se proměnil na pět dnů v babylon jazyků. Vždyť přijelo čtrnáct zahraničních družstev našlapaných řadou vítězů své věkové kategorie. Nikdo si neposteskl nad organizací závodu, i když v poslední etapě si pětka zkrátila nechtíc závod a radovala se na pásce předčasně. „Napište, že jsem pamětník a že si nedokážu sezonu bez ZMJ představit. Lhal bych, kdybych tajně nedoufal, že Peter Sagan nemohl po vítězství v roudnické etapě porazit Kwiatkowského,“ svěřil se šéftrenér slovenské reprezentace Vlado Hnát.
Byla to dramatická pětistovka
Bez dvaadvaceti kilometrů absolvovalo devadesát juniorů zajímavé etapy (5) bez oddechového času. Už tu první rozjel bez ohledu na své konkurenty obhájce loňského prvenství Michal Kwiatkowski. V té druhé, Kolínské, neponechal nic náhodě. Znovu vytřel zrak všem, kteří se mu snažili znepříjemnit život. Aby se to nepletlo, v jízdě proti chronometru v okolí Třebenic završil hattrick. Jen v té čtvrté, Roudnické, se mu připomněl konkurent z roku 2007 Slovák Peter Sagan. Ten dokonce chtěl zaútočit na nejvyšší stupínek, žlutý trikot. Časovka však není jeho parketa. Premiéru absolvoval peloton na krásné trati v Krušnohoří z Děčína do Teplic. Tam si vedl nejlépe Kwiatkowského týmový kolega Lukasz Owsian. Nedělní Terezínská etapa už nepřinesla na stupních vítězů žádnou nečekanou změnu. Kwiatkowski jen potvrdil své ambice, Sagan rovněž. Třetí Eliot Lietaer byl do určité míry překvapením.
Naši zklamali sami sebe
Naši zklamali. „Jak už to bývá, v této věkové kategorii kluci spíš myslí na vlastní triko než na dobrý výsledek týmu,“ neskrýval rozčarování trenér ČR A a B Miroslav Sýkora. Jeho slova umocnil kvadrátem kolega František Trkal, shodou okolností vítěz ZMJ z roku 1988. „S Mirkem musím souhlasit. Škoda. Vždyť jsme měli naproti všem konkurentům v pelotonu o šest lidí víc. Kdyby mezi klukama fungovala důslednější spolupráce, určitě by se prosadili výš. Vždyť jsme nebyli ani jednou na bedně. Oni si však uvědomí po přechodu mezi muže, čím je úspěch podmíněn – výhradně kolektivní spoluprací.“ Nezbývá než dodat, že kritické ohlédnutí obou trenérů nemá chybu.
