V čem byla odlišná od těch ostatních?
Vždy mi ke konci sezony docházel dech a jezdil jsem v křeči. Letos naopak se mi závěr hodně vydařil.

Co vám chybělo k tomu, abyste už letos byl mistr Evropy?
Kousíček! S Markusem Bösigrem (také jezdec Buggyry, který se stal evropským šampionem, pozn. red.) jsme se přetahovali o každou desetinku. Což není ani mrknutí okem. Ale hlavně, Markus je výborný jezdec a já jsem se od něj dost naučil.

Přesto on jel svou první sezonu u Buggyry a předtím jezdil až kolem osmého místa. Čím to, že hned získal titul?
Já ho poznal už u suprů, kde to byl „pan někdo“! Jezdil čistě, až profesorsky, nádhera se na to dívat. Říkal jsem si, to je borec. Ale poslední roky u race trucků se mu nedařilo, divil jsem se, že jezdí až tak mizerně. Podle mne neměl adekvátní auto.

Jak jste si užil oslavy na mosteckém autodromu?
Bylo to fajn, i když jsem víc jezdil, než oslavoval. Alespoň jsme svezli lidi, co pro nás pracují a mohli jim tak poděkovat.

To je pravda, jezdil jste čtyři hodiny, to je pěkná porce. Jak to berete, takové vození ostatních?
Celkově jsem za ty čtyři hodiny najezdil asi jako za celý závodní víkend, takže jsem byl pěkně stahaný. Jinak se snažím s lidmi jet asi jako v hlavním závodě. Tedy na jistotu, ale s maximálním nasazením. Žádný výlet to se mnou opravdu není.

Další sezona začne až na jaře. Jak se nyní připravujete na tu další, jak se vám předpovídá, titulovou?
Makám na fyzičce, hlavně v posilovně. A také si zařizuji nový řidičák, končí mi jeho platnost (smích).