LOVOSICE - Lovosičtí házenkáři to dokázali. Obhájili loňskou bronzovou medaili z nejvyšší české soutěže – extraligy. Doplnili tak historicky nejlepší úspěch klubu, který vybojovali v loňském roce. Nyní tak vstupují do své další padesátky ověnčeni vavříny. Klub totiž letos oslavil přesně půlstoletí od svého založení.
close
zoom_in
„Jsem rád, že to, co jsme si předsevzali, jsme splnili. Říká se, že obhájit je vždy těžší, než dojít k prvnímu úspěchu. Kluci ale i přes zranění zabojovali. Přitom stačilo málo a mohli jsme bojovat ještě i o cennější kovy. Není možné být nespokojen,“ říká prezident lovosické házené Václav Kubíček.
Už průběh sezony napovídal, že to Lovosičtí s obhajobou myslí vážně. Drželi se stále na špici a dokonce se na chvíli zastavili i na celkově druhé příčce. Všichni proto mysleli ještě výš. Bohužel zranění, která se celou dobu týmu vyhýbala, přišla právě v samotném závěru ligy. Kluci ale bojovat rozhodně nepřestali. Po desetikolové nadstavbě vstupovali do play of ze čtvrtého místa. Hned v úvodu tak narazili na lídra soutěže – Karvinou.
„Právě v té nadstavbové části nás potkalo hodně zranění a myslím si, že nás to stálo i lepší umístění. Možná, že by pak vše vypadalo jinak. Letos to nebylo tak optimální jako loni. To jsme byli proti Karviné outsider a i tým na tom byl zdravotně lépe, což bohužel letos říct nemůžeme. Proto je to pro nás cennější. Loni s námi nikdo nepočítal,“ říká trenér Vojtěch Srba.
Po trojzápase s Karvinou tým HK .A.S.A. Město Lovosice čekal na soupeře. Bude to Dukla nebo Zubří? Ne všichni se shodli, na půdě kterého soupeře by bylo lepší o medaile bojovat. Přišlo Zubří a všichni si přáli zvládnout nemožné. „Povedlo se nám historicky poprvé vyhrát v Zubří. Myslím si, že právě to byl klíč k úspěchu, že se nám podařilo vyhrát u soupeře. Jako se nám to podařilo loni, protože jsme tu sérii začínali z hůře postaveného místa,“ míní trenér.
Že se loňského vicemistra podaří zdolat pouze ve čtyřech zápasech, v to však doufal jen málokdo. Přesto se zadařilo. Kluci sice vysoko prohráli první zápas v Zubří, druhý však patřil jim. Doma už svým fanouškům předváděli málem exhibici. „V domácím prostředí, díky tomu, že jsme si takhle sérii rozehráli, už byla psychická výhoda na naší straně. Klíč k úspěchu byl ve druhém utkání, kdy jsme se oklepali po vysoké porážce. Celek Zubří to trošku uspalo, protože ti kluci věřili, že pro ně ta série bude jednodušší,“ podotkl třicetiletý trenér Srba.
Oslavy tak mohly být bujaré a ještě chvíli budou pokračovat. Nyní totiž hráči dostali zasloužené týdenní volno. Následovat budou ještě lehké tréninky a po nich pětitýdenní dovolená. V červenci už ale vše začne nanovo.
Díky úspěchu si Lovosice vybojovaly právo startu v evropských pohárech. To byl však pro vedení klubu šok. „Je to pecka peněz a zásah do rozpočtu. Když to nebude nutné, poháry hrát nebudeme,“ povídal Kubíček, kterému se ulevilo, když ze svazu přišla zpráva, že pro kluby účast v pohárech není povinná. Hrát by je tak měly ženy Slavie a muži Dukly, kteří dostávají státní peníze.
Do pití mu kecat nikdo nesmí
LOVOSICE - Do haly chodí první a odchází až jako úplně poslední. Nepatří k těm, co by gólově rozhodovali utkání, ale přesto se bez nich tým lovosických házenkářů zcela jistě neobejde. Jsou to mnohdy veřejnosti skrytí dříči. K takovým patří třeba i masér Václav Brůža.
close
zoom_in
„Za ty kluky bych snad i dýchal,“ říká masér klubu Václav Brůža, který s týmem tráví maximum času a o hráče se stará málem jako vlastní otec. Před každým utkáním či tréninkem musí vše připravit, aby se kluci mohli prakticky jen převléct a řádně nachystat. „Člověk se snaží a pomáhá jak může. Než kluci přijdou, musí pro ně už být připraveny čisté dresy,“ říká Brůža.
Před zápasem pak přijde na řadu celá řada rituálů a povinností. Masér tu není jen od toho, aby prohnětl unavené končetiny či celá těla. Postarat se je třeba i o tekutiny. „Pití musí být vždy pro každého dostatek. Každý má sice svoji láhev, ale koncentrace jsou stejné a správně naředěné. Do toho mi kluci kecat prostě nesmí,“ podotýká s úsměvem lovosický masér.
A mají hráči nějaké speciální požadavky na maséra? Kdo z nich je nejvíc zhýčkaný? „Určitě Jirka Bouček s Tomášem Kratochvílem. Ti potřebují před každým zápasem pořádně namasírovat ramínka, aby se jim svaly uvolnily a kluci hráli ve větší pohodě. To je potřeba samozřejmě u všech, kdo o to stojí, ale tihle dva jsou na to asi vůbec největší specialisti,“ pousmívá se Brůža.
Přestože jsou kluci z týmu včetně maséra opravdovým kolektivem, občas dochází i na šprýmy. „Jasně, kluci mě samozřejmě naštvat taky dokáží. Zejména, když chtějí takovou masáž celého těla, kterou jim já jako chlap určitě nesplním,“ líčí některé vtípky masér, který si vítězství s kluky prožíval také naplno. Vždyť i medaile se mu houpe na krku. „Patříme k sobě a úspěchy prožívám úplně stejně jako kluci na hřišti. Akorát, že nemůžu hrát,“ říká Brůža.
Masér také prozrazuje, co je tajemstvím úspěchu lovosického týmu. „Před zápasem si pouštíme Michala Davida a hudbu 80. a 90. let. O hudbu se stará hlavně Kráťa, ale Michal David je určitě top, i když nikdo neví proč. Kluky to ale dokáže naladit,“ dodává masér Václav Brůža, který patří k týmu stejně jako Míra Novoveský či Ivana „Zrzečka“ Jelínková.
„Bez těchto lidí to u nás prostě nejde. Určitě to s námi nemají lehké. Vždyť po nás dělají pořádek. Zaslouží si nejen pro to náš dík,“ děkuje za hráče třetího nejlepšího celku extraligy Jirka Bouček.
