Od vlády bylo otevření papírnictví a prodejen s dětským oblečením vcelku logickým krokem. Menší děti se totiž po dlouhé zimní pauze vrací do škol a řada z nich za tu dobu z věcí vyrostla a z pastelek v penálu jim zůstaly jen špačky.

Poněkud hůř jsou na tom starší děti, které už stihly přerůst své rodiče. Není žádnou výjimkou, že patnáctiletí až šestnáctiletí kluci oblékají velikosti vzrostlých dospělých. Ty jsou ale nyní v obchodech zapáskované a cesta k nim je poměrně složitá.

Například v jednom z oděvnických řetězců si „mladí habáni“ mohou koupit jen oblečení do velikosti M. Větší čísla jsou k mání pouze po předchozím objednání a rezervaci. Vyzkoušet si ho ale smí teenageři až doma. Pokud jim nesedí, musí s ním zpět do obchodu.

Tady se už logika věci vytrácí. I když starší děti zatím do škol nejdou, neznamená to, že oblečení na sport nebo procházky nepotřebují.