Národ se začal šikovat a roušky se rychle dostaly k lidem, kteří si je sami vyrobit nemohli a hlavně mezi seniory. Všechna čest a poklona. S národem to nebude tak špatné, když jsou tisíce lidí ochotni nezištně pomáhat druhým.

Tady ale boj s šířením nemoci nekončí. Rouška se sice stala jejím symbolem, ale to nejhorší nás nejspíš čeká. Co bude dál, nikdo neví. Zavřely se školy, sportoviště, galerie i hospody. Vláda apeluje na lidi, aby se zbytečně nestýkali. Pojďme to zkusit dodržovat.

Mnoho lidí teď využívá nenadálého volna k procházkám do přírody. Bohužel ne všichni jsou jejími pravidelnými návštěvníky a chovají se tam jako na návštěvě nákupního centra. Množící se nepořádek u známých turistických cílů to jen dokládá. Pokud jsme během rouškového nedostatku dokázali být solidární k ostatním lidem, pojďme to teď zkusit také k přírodě. A ještě poslední věc. Zkusme nešířit ani drby typu „jedna paní povídala.“

Udávání sousedky, protože Punťu venčila před barákem „nějak moc dlouho“ a klepy o tom, že soused „to určitě má“, neboť byl o jarních prázdninách na lyžovačce v Itálii, nám nijak nepomohou. Mohli bychom přestat nadávat i na vietnamské večerky, které bůhvíkde sehnaly a nabízí dvě deci dezinfekčního gelu za dvojnásobek obvyklé ceny. Na druhou stranu ve většině z nich hasiči a záchranáři mají občerstvení zadarmo.

Koronavirus v Česku