Neděkujte Bohu, děkujte zemědělcům. Zejména těm malým

Tu scénu znám jen z amerických westernů, neb pocházím z dělnického a navíc ateistického prostředí. Rodina, těsně před tím, než sedne ke společné večeři, poděkuje za dary, které jim Bůh dopřál. Neděkují tomu, kdo obilí na chleba vypěstoval, čuníka vykrmil a vodu z pumpy načerpal. Ostatně, kdo z nás kdy poděkoval nějakému zemědělci za to, že má co jíst?

Na farmářských trzích jsem od farmáře Horálka koupil v sobotu brambory, které ještě ve čtvrtek ráno ležely v poli. Čerstvě sklizené hlízy měly cenu třikrát menší než ty ze supermarketu. Cibule vedle v přepravce byla zbavená slupek, což nejen, že na první pohled ukazovalo její zdravotní stav, ale navíc jsem neplatil váhu něčeho, co stejně půjde do koše.

Farmářova cibuleZdroj: Deník/Topi Pigula

Příjemně mě to překvapilo mimo jiné proto, že jen několik dnů předtím jsem se přehraboval v přepravce nahnilých cibulí v supermarketu a díky tvrdosti se snažil zjistit, jak velké zklamání se od slupkou skrývá. Rozdíl není ani tak v ceně, mnohde je zboží na farmářských trzích se supermarkety srovnatelné, někdy i vyšší, ale v kvalitě. Oněch osm korun za kilo brambor na farmářském tržišti bylo spíše výjimkou.

Na první pohled se může zdát, že být zemědělcem se musí vyplatit, protože jídlo si budou kupovat lidi vždycky. První část věty je ale v našich podmínkách mylná. Na dovolenou v létě můžete zapomenout, ke zdi vás tlačí ceny vstupních komodit a nakonec, i když se úroda zadaří, nemáte jistotu, že ji prodáte, protože vám do toho „hodí vidle“ nějaké vládní nařízení.

I za covidu bylo lépe, říkají prodejci na farmářských trzích v Liberci

Za minulé vlády to například byla norma, podle které nesmělo být na farmářském trhu víc než 20 osob na 400 m². To znamená, že každý nakupující by hypoteticky stál sám uprostřed čtverce 4x5 metrů. Ano, jednalo se o „covidový“ rok, nicméně nařízení bylo zcela absurdní a zcela nepokrytě nahánělo zákazníky do supermarketů k regálům s unifikovaným zbožím.

Když se zastavíte na farmářských trzích a zapovídáte se, uslyšíte v zásadě dva typy komentářů. Zatímco zákazníci si pochvalují kvalitu domácích produktů, prodejci jsou víc a víc tlačeni ke zdi zdražováním. Mohou taky zdražit, ale v tom okamžiku se stanou nekonkurence schopní, protože velké supermarkety je cenově prostě převálcují. Jako malý zemědělec těžko můžete mít velké plány, když je extrémně nestálá jak cena pšenice, kterou chcete prodat, tak cena nafty a hnojiv, které potřebujete pro její vypěstování.

Kořenová zelenina na polévku nebo jako základ dobré svíčkové.Zdroj: Deník/Topi Pigula

Pomiňme pro tuto chvíli prapodivnou dotační politiku, když můžete získat 100 milionů na „inovativní“ toustový chleba, byť celá škála podobných výrobků se vyrábí po celá desetiletí. Mimochodem jedna z inovací Penamu a jeho toustového chleba spočívala podle dotační žádosti v tom, že výroba probíhá v místnosti s přefiltrovaným vzduchem. Já si koupil brambory od sedláka, který žádnou dotaci neměl, zato jsem si odvezl trochu hlíny z jeho pole na slupkách.

Zavřené trhy. Farmáři utlumují výrobu, část úrody museli zaorat

Nehoruji pro zrušení supermarketů, jen se snažím naznačit, že mít kvalitní vstupní suroviny zdaleka není samozřejmost. Ne náhodou si šéfkuchaři hýčkají své osobní dodavatele z řad jednotlivých farmářů. Nepotřebují mít tousťák vyrobený v přefiltrovaném vzduchu. Potřebují mít kus masa z dobytka, který se pásl volně a kálel na pastvinu.

Ani mrkev, která cestovala přes půl světa a nakonec skončila naporcovaná na kostičky v unifikované „čínské“ směsi. Ta je mimochodem složená ze zelí, mrkve, papriky a žampionů, tedy u nás rostoucích produktů. Až budete děkovat „za ty dary“, poděkujte někomu, kdo se o potraviny v potu tváře skutečně zasloužil.