Ke konci války tu umírali lidé na nucených pracích. Chodili na ně z nedalekých kasáren. Dát proto místu pietní ráz, o to usiluje badatel z Litoměřicka Tomáš Rotbauer. Do svých plánů teď vtáhl vedení Litoměřic i další partnery. Velké plány nejspíš vyjdou jen z malé části. Přínosné je ale už jen to, že se diskutováním o nich znovu připomenou události války i její místní oběti.

Kromě zkultivování prostoru před Richardem je badatelovým snem také zřídit památník v části vstupní chodby Richardu. Škarohlídi by mohli říct, že je to nereálné. Město Litoměřice se o Richard zajímalo už před deseti lety, kdy nechalo natočit film o jeho stavu. Snímek pak promítlo na zasedání Evropské unie v roce 2010 s cílem získat finanční prostředky na jeho zpřístupnění. To se ale nepodařilo. Podle vyjádření členů báňské služby by částečná sanace dolu přišla už tehdy téměř na miliardu korun.

Richard se postupně zevnitř propadá, velké plány tak komplikují i bezpečnostní důvody. Lidé z vedení Správy úložišť radioaktivních odpadů, jejíž litoměřická pobočka ukládá v bezprostředním sousedství podzemních prostor továrny radioaktivní odpad, které Rotbauer s vizí seznámil, nad ní sice nelámou hůl. K možnosti finančního podílu na projektu se ale staví podobně jako město velmi rezervovaně.

Nejreálnější se tak zatím jeví prostá úprava venkovních prostor před Richardem, možná osazení pamětní deskou. Majitel pozemků před Richardem je projektu nakloněn. Jako aktivní myslivec je rád, že se díky vyčištění a prostříhání místa od náletů prostor zpřehlední, a nebude tak snadné ho zaneřádit černými skládkami. Zpřehlednění místa mimochodem ztíží i případné pokusy o ilegální vstup do Richardu.

I to je dost. A pokud nevyjde druhá část badatelovy vize, což se bohužel při střízlivém odhadu jeví jako velmi pravděpodobné, dokud se o podobných snech alespoň mluví, památka padlých u Richardu bude žít dál ve slovech. A to je možná podobně důležité jako uctít oběti války i něčím hmotným.