Mezi dobovými fotografiemi, historickými fakty a dokumenty, které přibližují mechanismus transportů, nechybí ani úryvky z deníků židovských obyvatel ghetta. „Dnes v noci jsme jeli přes Prahu. Stáli jsme tam prý hodinu. Nevím o tom. Spala jsem. Bylo to tak lepší. Maminka má horečku. Podle teploty asi 39 stupňů, nemohou jí pomoci. Léky mám v kabele, a ta je, kdo ví kde. Kdyby ta děcka neřvala. To není pláč, to je řev a ještě nepřestal od včerejšího rána. Muži se hádali. Prali. Rdousili. A ty hysterické ženské! Nemáme vodu. Zase stojíme. To už snad je Ostrava podle komínů. Ať nás už pustí ven, ať je to kdekoli,“ zapsala si do deníku tehdy 14letá Zdenka Müllerová, jež byla deportovaná v roce 1944 do Osvětimi. Podobných smutných úryvků ze vzpomínek na hrůzy holocaustu je na výstavě více.

Památník Terezín otevřel v úterý novou expozici v domku bývalé váhy o transportu židů do Terezína.
Nezapomeneme. Nová výstava ukazuje hrůzy transportů Židů z Terezína

Autor scénáře expozice, docent Vojtěch Blodig při slavnostním otevření upozornil, že i v současné době je nutné dbát na to, aby nebezpeční nových tragédií obdobných holocaustu opět nevyvstalo. „Bohužel zažíváme nový rozmach antisemitismu, netolerance, fanatismu a ohrožování demokratických hodnot,“ upozornil.

To v jakém světě budeme žít a jaká bude budoucnost nás všech, záleží na celé společnosti. Pro alarmující příklad nemusíme chodit daleko. Pomyslným zdviženým prstem je nyní situace na Slovensku, kde před parlamentními volbami stoupají preference krajně pravicové straně fašisty Mariana Kotleby. Nezbývá než věřit, že se naši sousedé nenechají „opít“ jednoduchými hesly a nedopustí, aby ve vládě seděl člověk, který obdivuje fašistický slovenský stát a používá jeho symboly.