Teď ale vykulminovaly v nestandardní situaci. Na dvě desítky dívek přešlo ze Slovanu do Slavoje. Tam ale můžou jen trénovat, nikoli už hrát. Přestup totiž šéf Slovanu nepodepsal, a bez toho nejede vlak. Dívkám tak uteče celá sezóna. Bez možnosti utkávat se s jinými týmy přicházejí o příležitost sportovně růst. Můžou za tu patálii ony? Ne, zodpovědnost je na straně trenérů a šéfů klubů. Měli se nejprve dohodnout, a až potom přistoupit k změnám. K tomu ale nedošlo a rodiče dívky začali posílat do Slavoje bez dohody. To, že tam odešel i jeden trenér Slovanu, na věci vůbec nic nemění.

Když mluvíte s šéfem Slovanu, máte pocit, že jste se ocitli uprostřed špionážního románu. Podle něho měl rodiče zmanipulovat teď už jeho bývalý trenér. Měl si chtít naplnit ambice a vyzobat ty nejlepší hráčky napříč ročníky. Když to nešlo ve Slovanu, tak proč ne ve Slavoji. Tam zase prý přivítali, že si budou moct realizovat sny i o dívčí základně. Podle šéfa Slovanu má Slavoj ale ještě větší ambice a neváhá mluvit v pojmech jako infiltrace či ovládnutí klubu. Za vším má stát touha po větším balíku peněz od města na sport mládeže. A na Slavoji? Tam mluví zase jinak: dívky, které by sportu byly schopny zanechat kvůli údajným neúnosným podmínkám ve Slovanu, zachránili. A vůbec: s šéfem Slovanu se prý vůbec nedá mluvit, a to on chce víc peněz od města.

Ti, kdo by měli být autoritou, jsou zkrátka rozhádaní jak babky na trhu. Ať se chytí za nos a zakopou válečnou sekyru hluboko pod parkety tělocvičen. Sezónu těm dvaceti dívkám už nezachrání. Vyloučí tím ale aspoň to, že k podobnému maléru dojde příště.