Tuhle knihu můžete začít číst na jakékoli stránce. Každé slovo, každá věta totiž prakticky popisují to samé. Úzkost a pochyby hlavního hrdiny, jeho permanentní potýkání se s tím, jestli má život smysl, nebo ne, a tak dál. Tyto věci už známe od Houellebecqua, Bernharda nebo Becketta. Jenže ti už jsou mrtví nebo daleko a tady je unikátní šance poznat, jak smýšlí alter-ego našeho současníka, který chodí stejnými cestami jako my, a nejspíš jsme ho už potkali, aniž bychom si toho všimli.

Svázaný se severními Čechami
Spisovatel Daniel Hradecký (1973) pochází z Meziboří, žije v Litvínově. Pracoval například pro Archeologický ústav v Mostě nebo v dělnických profesích v Ústí nad Labem.

49letý rodák z Mostecka, dlouho přebývající i v Ústí, Daniel Hradecký. Neslyšeli jste o něm? Tak se seznamte, aspoň v jeho knížce, stojí za to. Nejen proto, že Tři kapitoly loni ocenili porotci nejprestižnější české literární soutěže Magnesia Litera jako nejlepší prózu roku. Ale i kvůli tomu, že Hradecký zve na unikátní, neklidnou pouť našimi severními Čechami.

Jeho vášnivý chodec Gustav vás protáhne všemi kouty regionu (krajské metropoli říká „Raussig“). Také tam, kde byste se možná báli i ve dne. Podchod pod ústeckým západním nádražím, trmické továrny, ty nejzaplivanější putyky, lesy na Litvínovsku, těžko přístupná cesta u Ploučnice mezi Benešovem a Děčínem, tam všude hrdina knihy pochoduje. Než si dá vyčerpanou pauzu na psychiatrickém oddělení mostecké nemocnice nebo v blázinci v Horních Beřkovicích.

Básník Daniel Hradecký je se svou básnickou sbírkou Přibližování dřeva nominován na prestižní literární cenu Magnesia Litera.
Básník Hradecký může vyhrát Magnesii Literu. Psaní je mojí životní kotvou, říká

To, co mu při šíleném marši šrotuje hlavou, Gustav, potažmo Hradecký valí na čtenáře. Tak máme tu čest s nekončícím zoufalstvím člověka na hraně obvyklých pocitů západního člověka (prázdnoty, zmaru, odcizení) s psychiatrickou diagnózou. Hrdina knihy chodí, protože samopohyb jediný ho dokáže zklidnit. Když se na chvíli zastaví, už musí sáhnout po alkoholu, a to pak nekončí dobře. Hradeckého Gustav ovšem není žádný tuctový spiťar, jehož samomluvy vás hned znudí. Má toho hodně načteno a promyšleno, kniha je tak svým způsobem i velmi poučeným proudem filozoficko-básnických úvah.

Na dně společnosti se literát pohybuje s citlivostí pro příběhy dělníků zasekaných dluhy, vyhořelých alkoholiček, mladičkých romských „toxíků“ i opomíjených umělců podobného ražení jako on. Jako celoživotní osamělec má Hradecký i zvláštní romantický, uctivý a pořád jakoby panický vztah k něžnému pohlaví – takže i ten, kdo má rád milostné zápletky, se dočká.

A i když to podle dosavadního popisu možná nevypadá, u knihy se také zasmějete.