Alespoň podle mediálních výstupů se zdá, že vládní představitelé začali konečně vážně řešit, za jakých podmínek by to bylo možné. Ve třídách sedí prvňáci a druháci a žáci zvláštních škol, ostatní se učí z domova.

Lidem zavřené restaurace a lyžařská střediska chybí, jejich majitelé a provozovatelé ekonomicky krvácejí. Zvláště v současné době nastupujících jarních prázdnin je pro vlekaře nemožnost spustit areály na horách zasypaných sněhem velká rána. Otázkou je, zda se v této sezoně ještě vůbec rozjedou.

I když je pro děti sportování a pohyb na čerstvém vzduchu velmi důležitý, na stejném stupínku a spíš o jeden výš stojí vzdělání. Dětem se nyní adekvátně nedostává ale ani jednoho ani druhého. Školy nebyly na distanční výuku připravené, systém se rodil za pochodu. Většinou jakž takž funguje, záleží na osobním přístupu každého učitele. Ne že by tradiční biflování ve školách bylo něco, co dětem uteče, ale vrátit by se tam měly co nejdříve. Alespoň ve stejné době, kdy se otevřou hospody. Ne-li dřív.