Jenže, jak vysvětlila imunoložka Eva Jílková z ústeckého zdravotního ústavu, nikde není psáno, že za půl roku nezmutuje a nepromění se v morovou ránu, která nevyhubí čtvrtinu světové populace. Právě proto je potřeba šíření viru omezit, zkoumat ho a dodržovat doporučení odborníků. Nejen ohledně karantény, ale i hromadných akcí a hygieny. Klidně navzdory přání ekonomů a velkokapitálu. Takové věci nejsou výrazem paniky, ale zdravého rozumu.

Panikou je ovšem přestat jezdit MHD, když se objeví zpráva o prvních nemocných v ústecké nemocnici, až toho poklesnou počty cestujících o čtyřicet procent. Případně vtrhnout do vietnamské večerky po předchozím útoku na dva supermarkety a k mohutné radosti provozovatele vykoupit všechny trvanlivé potraviny. Přičemž tento se třeba zrovna mohl vrátit z návštěvy Ho-Či-Minova města a s drobnými nazpět za stravenky vám klidně může předat dáreček v podobě koronaviru, který přicestoval s ním z jeho domoviny. Proč? Jelikož měl prostě a jednoduše doporučení úřadů takříkajíc „na salámu“, stejně jako vy, když jste na tyto divoké rabovací nákupy vyrazili.

Nelze se divit, že ti, kdo ještě panice nepodlehli, trousí cynické vtípky na všechny strany. Stačí mrknout na sociální sítě. „Ve Wu-Chanu nějaký Číňan sežere luskouna a v Čechách je kvůli tomu panika,“ napsal ošetřovatel zvířat z ústecké zoo. Případně, tenhle je taky dobrý: „Na světě se objeví nový druh rýmičky a lidi hned blbnou, jakoby začala zombie apokalypsa.“ Nic naplat, v Čechách se dělaly vtipy na císaře pána, Adolfa s Josifem, soudruha Brežněva i kanceláře na Manhattanu. Řečeno slovy klasika, Češi jsou prostě „smějící se bestie“.

Není to ovšem příznak našeho švejkování, nebo podceňování situace. Naopak, legrácky, ať už jakkoli patří do kategorie humoru snad až příliš černého, nám pomáhají se vyrovnat se strachem z budoucna. Což je rozhodně lepší, než masové útoky na trvanlivé potraviny, nebo roušky v lékárnách.

Jak by řekl jiný klasik, „Lidé bděte, neblbněte!“