Mohou si za to sami, nezaslouží si, abychom na ně přispívali peníze, když není z čeho platit léčbu nemocných, není na nákladné operace malých dětí a podporu lidí, kteří se ocitli v podobné existenční nouzi.
Takové jsou nejčastější argumenty, které slýchávám ve svém okolí při diskusi o pomoci drogově závislým. Ano, jistě na tom je něco pravdy, kterou stěžovatelům rozhodně neupírám, nicméně nesouhlasím často s jejich opovržením vůči toxikomanům. Řada z nich se ocitla v situaci, kterou si většina z nás umí jen těžko představit.
Podlehli vlastní mladické nerozvážnosti, hlouposti, nezodpovědnosti. Za své neštěstí si jistě mohou sami, ale zvládnout je o samotě je téměř nemožné. Proto schvaluji, že jim společnost podává pomocnou ruku.
Jen když se oprostíme od své lakoty, budeme totiž schopni přispět všem. Kuřákům, kteří si z vlastní hlouposti uhnali rakovinu, obézním kardiakům, jež zasvětili život přejídání, i zraněným na silnici, kteří to zrovna napálili do stromu. Všichni – svou vinou.
