Jistě by se pár vad na kráse našlo, ale vidím hlavně pozitiva. O tom prvním bylo jasno už před samotným vinobraním. Vyjmutím parkánů od Máchových schodů směrem k Severočeské galerii výtvarného umění z režimu veřejného prostranství a rozhodnutím vynechat pódia, kolem nichž se soustřeďovala hlavně mládež v očekávání decibelové smršti, radnice určitě vyslala jasný signál, že slyší na připomínky obyvatel města. (To, že rada a zastupitelstvo nepořádek a hluk kolem parkánů řešily až po ostrých protestech lidí bydlících v uvedené lokalitě a situace tady mohly volení zástupci zklidnit už dávno, teď ponechme stranou.) Druhé plus vidím ve výběru umělců, některých slavnějších, jiných méně, kteří se objevili během obou dnů na hlavním pódiu. Rozhodně ale nehrozilo na Mírovém náměstí v sobotu večer to, co před rokem. Kdy do Litoměřic přijely mraky lidí až „na Kabáty“, ne tedy na vinobraní, a centrum Litoměřic je pomalu nebylo schopné pohltit. V sobotu také proběhla mezi návštěvníky vinobraní anketa o nejlepší burčák. Velmi hezky se mi pak jako regionálnímu patriotovi poslouchalo, že za ten nejlepší označili ten od Pavla Hrabkovského z Velkých Žernosek. Obzvlášt, jestliže se na výzvu moderátora hlavního programu bouřlivě přihlásilo k účasti na vinobraní jeho druhý den více přespolních než Litoměřičanů…