Nízká nezaměstnanost, nezájem mladých lidí o technické obory, v nichž se od absolventů vyžaduje nejen odborné vzdělání a zručnost, ale také s tím spojená odpovědnost, to jsou hlavní důvody, proč se většina strojírenských firem potýká s nedostatkem pracovníků.

Možná je to způsobeno i tím, že lidé nemají představu, jak to v takové firmě ve skutečnosti vypadá. Bohužel na veřejnosti často panuje i představa, že „černé řemeslo“ je skutečně černé. Jak tomu opravdu je, jsme zjišťovali přímo ve výrobě firmy Hoerbiger v Žandově.

Podívat se do provozu nebyl žádný problém, ostatně firma umožňuje prohlídku pravidelně rodinným příslušníkům, a to v rámci pravidelných Dnů otevřených dveří. Podle dohody absolvují ve výrobě praxi učni a žáci tří středních škol.

Ventily pracují v kompresorech

V současné době firma vyrábí desítky typů ventilů pro kompresory, které pracují samostatně nebo jsou součástí různě složitých technologických celků. Nejmenší ventily ze Žandova se používají například ve zdravotnických přístrojích, ty větší nacházejí uplatnění v pístových kompresorech
nižších výkonů, případně v průmyslové vzduchotechnice. Ventily typu R jsou díky své spolehlivosti i v těch nejtěžších provozních podmínkách
využívány například v kompresorech brzdových systémů vlaků.

Tato zjištění u mne budila před návštěvou provozu určitý respekt. Tak trochu jsem se nechal unést představou zaprášené haly s umaštěnými podlahami kolem strojů a hlukem vycházejícím od obráběcích strojů.

„Montérky nebo plášť nepotřebujete a nemusíte se bát ani strojů, bezpečně vás provedeme výrobou,“ uklidňuje mě vedoucí personálního oddělení Michaela Smit. Dostávám doplňující informace o firmě, ve které momentálně pracuje na 100 lidí, převážná část přímo ve výrobě. „Bohužel i nám
chybí některé profese, aktuálně je to Operátor NC strojů, Programátor CNC a výrobní inženýr. Odchody zaměstnanců do důchodu se snažíme nahradit absolventy zejména ve spolupráci se Střední průmyslovou školou Lodní dopravy a technických řemesel v Děčíně, SPŠ v České Lípě a SOŠ a SOU Česká Lípa,“ vysvětluje Michaela Smit.

V sousedním oddělení se mě ujímá vedoucí projektů, montáže a údržby Martina Novotná. „Tak jako každá návštěva, která se chce podívat do provozu, i vy musíte být seznámen s našimi interními bezpečnostními předpisy. Podpisem ztvrdíte jejich znalost a dodržování. To samé platí i pro
všechny naše zaměstnance, ti noví potom projdou profesionálním zaškolením ke svěřeným úkolům. Dívejte se, ptejte se a nikam neodbíhejte,“ poučila mě a uklidnila Martina Novotná.

Po první instruktáži přebírám ochranné brýle, reflexní vestu a dvě navlékací výztuže špiček obuvi. Ty s díky odmítám a průvodkyni překvapuji, když z tašky vyndávám vlastní boty odpovídající výbavě pro práci ve strojírenském provozu. Výrobní hala je jeden dlouhý objekt, do kterého se vměstnala všechna pracoviště počínaje skladem materiálu a konče expedicí hotových výrobků.

Hlavním vstupním materiálem jsou ocelové tyče o průměru až 250 milimetrů. Než se začne s tyčovinou pracovat, musí tým inženýrů a techniků připravit technologické postupy, vyrobit nákresy, naprogramovat výrobu, zkompletovat dokumentaci a určit, jaké nástroje budou při výrobě použity. Celá výroba je provázána špičkovými a přesnými pracovními postupy. Hlavními částmi ventilu je deska, na kterou dosedá robustnější sedlo, obojí spojuje v centru šroub na obou koncích s vyříznutým závitem. K tomu patří ještě řada dalších součástek, podle toho jaký typ ventilu se právě vyrábí. Materiál se dělí řezáním na automatické pile. Následuje soustružení, frézování, válcování závitů, broušení a například u výroby šroubů ražení šestihranu. Materiál se odmašťuje a prochází úpravami, jako je kartáčování, lapování či tepelné zpracování.

Někteří pracovníci jsou vyškoleni tak, aby v případě potřeby mohli zastoupit svého kolegu. Zastavuji se u jednoho z CNC soustruhů, který ovládá Petr Jánský. Šestadvacetiletý vyučený strojní zámečník si dodělal maturitu v oboru provozní technik a v divizi patří k nejmladším obráběčům kovů. „Můj soustruh už něco pamatuje, ale stále je spolehlivý. Právě vyrábím víko odtlačného koše ventilu. Na vstupu dostanu řezaný materiál a soustruh na něm provede všechny operace až do finální podoby. Jsem ve fabrice prakticky od skončení školy, baví mě tvoření, tady jsem se naučil vše od základu až po ovládání moderní CNC techniky. Jsem tu spokojený, práce mě baví, navíc je tu dobrý kolektiv. Zaměstnání u firmy Hoerbiger považuji za dobrý životní krok. Rozhodně bych ho doporučil mladým klukům, kteří končí učení v některém strojírenském oboru.“

To Jiří Libánek patří už do střední generace, letos slaví ve firmě 20 let. „Po škole jsem dostal základ v Narexu na brusce, tady jsem se musel úplně přeškolit. Práce na frézkách byla velkou změnou, nelituji toho, a proto jsem jim věrný do dneška. S touhle frézkou pracuji už 10 let, až
dostanu nový stroj, bude se muset opět zaškolit. V tuto chvíli seřizuji sedla ventilů.“

Za námi už stál vedoucí kvality, bezpečnosti práce a životního prostředí Jan Veindl, aby s frézařem zkontrolovali dokumentaci výroby jedné součástky. Kovoobrábění není jen doménou chlapů, najdou se ženy, které technika baví a nebojí se ovládat i složitější stroj. V divizi Výroba je zastupuje obráběčka Kristýna Brokešová.

Dokončené díly ventilů jsou opatřeny antikorozní ochranou, prochází kontrolou a měřením, jsou značeny laserem nebo mikroúderem. Na konci celého provozu je oddělení, kde pracují převážně ženy, kompletují, přezkoušejí a nakonec zabalí a uloží do krabiček, které označí štítkem. Měsíčně tak projde jejich rukama přes 20 tisíc ventilů různých typů a velikostí.

Management závodu je ryze český

Přestože Hoerbiger Holding AG je mezinárodní společností sídlící ve švýcarském Zugu, v žandovském závodě ať ve výrobě nebo v administrativě
jsem neslyšel jediné cizí slovo. Bylo mi řečeno, že v managementu firmy ani v provozu nepracuje žádný cizinec. Závod řídí výhradně Češi. Přesto zaměstnanci mají možnost si v rámci vzdělávání doplňovat jazykové znalosti, které jsou potřebné pro kariérní růst. Cizí jazyk jsem tu ale nakonec přesto slyšel, to když při mém odchodu prohodily pár slov v angličtině dvě dámy. „To je výjimka, dáma, kterou jsme potkali, je auditorka, která je u nás na pracovní návštěvě,“ vysvětlila při loučení Michaela Smit.

Při exkurzi jsem se setkával se vstřícností, pohodou a úsměvy, nikde nebyl patrný chvat či stres, proto jsem záměrně nekladl otázky na výši platu, rozsah sociálního programu či nabízené benefity. Kdo hledá dobrou práci, ať se sám v žandovském závodě Hoerbiger zeptá a přesvědčí na vlastní oči. Stojí to za to.

25 let výroby pod značkou Hoerbiger
Městečko Žandov si během uplynulých 120 let udrželo strojírenskou tradici. Postupně, jak se technika vyvíjela, měnil se zde téměř  pravidelně obor výroby. Před 65 lety byla do programu zdejšího podniku ČKD zařazena produkce ventilů, krátce nato s vlastní vývojovou dílnou ventilů pro kompresory. Největší rozmach jejich výrob nastal až s privatizací v roce 1993, kdy vznikla firma Hoerbiger s. r. o., která se stala jedním z výrobních závodů Hoerbiger kompresorová technika. Divize Výroba se přestěhovala do nové haly a po zavedení servisních služeb byla založena samostatná divize Servis s vlastním zázemím. Vedle výstavby objektů firma masivně investovala do strojního vybavení, především moderních obráběcích center. Letos v září k 25. výročí založení uspořádá Hoergiger Žandov s. r. o. Den otevřených dveří.